2009 Výjezd stáže do Rumunska
Několik kratičkých článků o mé třetí misijní cestě do Craiovy
A few short texts about my third mission trip to Craiova
Jak jsem se naučil netrápit se – Tom Kolman
„Vím, že misie v Rumunsku změní hodně věcí v mém životě, mých pohledů a postojů, a doufám, že totéž bude Bůh dělat skrze nás v životech druhých.“ Tak zněla věta, která v dopisu o misii popisovala, s čím do Rumunska odjíždím. Sám nevím, co jsem čekal, ale určitě to bylo jiné, než jaká byla nakonec skutečnost. Odvezl jsem si ale něco, za co jsem opravdu vděčný – poznání, že i k velice důležitým věcem, službě a těžkým momentům se dá přistupovat, aniž by se člověk ničil starostmi. Ne nestaral se, ale „netrápil se“ jimi, jak je to ve Filipským 4:6-7. Ne že by tenhle verš byť jedinkrát zazněl, ale bylo to vidět na lidech všude kolem nás. Pravda, ne vždy v nejvhodnějších situacích, ale přesto to pro mě byla vzácná ukázka tohohle verše v praxi… a vlastně i víry v to, že Bůh se o nás stará. A aspoň na týden si to vyzkoušet ve mně vyvolalo touhu si tenhle přístup odvézt domů. Mimochodem… Bůh se o ně opravdu stará. Slyšeli jsme příběhy o tom, jak Bůh na poslední chvíli zajistil právě takovou (a dost značnou) sumu peněz, kterou potřebovali… prostě příběhy, které člověk zná z knížek, ale že by na ně narazil „ve skutečném světě“? A některé příběhy jsme i viděli na vlastní oči – příběh uskutečněné vize jednoho člověka: křesťanskou školu, která po šesti letech od vzniku má cca 150 žáků a to jen proto, že na víc není místo, staví novou budovu s tělocvičnou za cca 4 miliony euro, patří k ní dva křesťanské časopisy, místo, na kterém mohou žít lidé zapojení ve službě, rozjeté podnikatelské projekty (stavební firma, pekárna, a x dalších), které mají všechnu tuto a další službu finančně zajišťovat… a to je jen stručný popis toho všeho – služby Ethosu. Toho všeho, kvůli čemu se ptám, proč mám neustále pocit, že jsou podobné věci u nás neuskutečnitelné a kvůli čemu doufám, že se najdou podobní lidé i u nás, nebo že dokonce budu jedním z nich.
Paradoxy - Radek Jersák
Jednou z těžkých věcí bylo sledovat rozdíl mezi bohatými a chudými. Tento rozdíl je v Rumunsku větší než v Česku. První takové uvedení do reality bylo, když jsme přijeli do Craiovy na první velkou světelnou křižovatku. Zde, mezi auty procházela mladá matka se spícím dítětem v náruči a žádala o peníze. V tu chvíli jsem byl v šoku a vůbec jsem nevěděl, co dělat. U nás máme řadu organizací, kam tito lidé mohou jít, ale v Rumunsku všeobecně je to problém. Je těžké pozorovat tyto paradoxy - bohatství x chudoba. Dalších situace se stala po poslední večeři v jedné místní rodině (byla to výborná večeře se třemi chody a všichni jsme se najedli tak, že už jsme nemohli), poté jsme se vraceli zpět do sboru a po cestě znovu zastavili na jedné světelné křižovatce a zde byla další matka se spícím dítětem... Člověk se ptá, kde je spravedlnost, když jedni mají nadbytek a druzí nedostatek. Čí je to vina? Koho bychom měli žalovat? Kudy ven z této situace? Bůh?
Automobilové peripetie - Tom Galda
Naše mise do Rumunska začala měsíc předtím, než jsme vůbec vyjeli, protože pět mládežníků z Craiovy bylo na návštěvě v ČR a při odjezdu nám tady nechali své nefunkční auto. Tento Seat z roku 94 jsme s největším úsilím opravili a vzali ho sebou s nadějí, že se v něm nic dalšího neulomí, což se nakonec stalo – na maďarské dálnici se ulomil šroub držící řemenici. Díky Bohu se nám podařilo zničené auto odtáhnout Radkovou dodávkou do servisu, kde jsme ho nakonec nechali a do Rumunska. Tenkrát jsme Seata viděli (doufám) naposledy. Majitel si pro něj poslal z Rumunska auto s vozíkem a plánuje koupit ještě jednoho starého Seata a postavit z nich obou jedno funkční auto.
„Vím, že misie v Rumunsku změní hodně věcí v mém životě, mých pohledů a postojů, a doufám, že totéž bude Bůh dělat skrze nás v životech druhých.“ Tak zněla věta, která v dopisu o misii popisovala, s čím do Rumunska odjíždím. Sám nevím, co jsem čekal, ale určitě to bylo jiné, než jaká byla nakonec skutečnost. Odvezl jsem si ale něco, za co jsem opravdu vděčný – poznání, že i k velice důležitým věcem, službě a těžkým momentům se dá přistupovat, aniž by se člověk ničil starostmi. Ne nestaral se, ale „netrápil se“ jimi, jak je to ve Filipským 4:6-7. Ne že by tenhle verš byť jedinkrát zazněl, ale bylo to vidět na lidech všude kolem nás. Pravda, ne vždy v nejvhodnějších situacích, ale přesto to pro mě byla vzácná ukázka tohohle verše v praxi… a vlastně i víry v to, že Bůh se o nás stará. A aspoň na týden si to vyzkoušet ve mně vyvolalo touhu si tenhle přístup odvézt domů. Mimochodem… Bůh se o ně opravdu stará. Slyšeli jsme příběhy o tom, jak Bůh na poslední chvíli zajistil právě takovou (a dost značnou) sumu peněz, kterou potřebovali… prostě příběhy, které člověk zná z knížek, ale že by na ně narazil „ve skutečném světě“? A některé příběhy jsme i viděli na vlastní oči – příběh uskutečněné vize jednoho člověka: křesťanskou školu, která po šesti letech od vzniku má cca 150 žáků a to jen proto, že na víc není místo, staví novou budovu s tělocvičnou za cca 4 miliony euro, patří k ní dva křesťanské časopisy, místo, na kterém mohou žít lidé zapojení ve službě, rozjeté podnikatelské projekty (stavební firma, pekárna, a x dalších), které mají všechnu tuto a další službu finančně zajišťovat… a to je jen stručný popis toho všeho – služby Ethosu. Toho všeho, kvůli čemu se ptám, proč mám neustále pocit, že jsou podobné věci u nás neuskutečnitelné a kvůli čemu doufám, že se najdou podobní lidé i u nás, nebo že dokonce budu jedním z nich.
Paradoxy - Radek Jersák
Jednou z těžkých věcí bylo sledovat rozdíl mezi bohatými a chudými. Tento rozdíl je v Rumunsku větší než v Česku. První takové uvedení do reality bylo, když jsme přijeli do Craiovy na první velkou světelnou křižovatku. Zde, mezi auty procházela mladá matka se spícím dítětem v náruči a žádala o peníze. V tu chvíli jsem byl v šoku a vůbec jsem nevěděl, co dělat. U nás máme řadu organizací, kam tito lidé mohou jít, ale v Rumunsku všeobecně je to problém. Je těžké pozorovat tyto paradoxy - bohatství x chudoba. Dalších situace se stala po poslední večeři v jedné místní rodině (byla to výborná večeře se třemi chody a všichni jsme se najedli tak, že už jsme nemohli), poté jsme se vraceli zpět do sboru a po cestě znovu zastavili na jedné světelné křižovatce a zde byla další matka se spícím dítětem... Člověk se ptá, kde je spravedlnost, když jedni mají nadbytek a druzí nedostatek. Čí je to vina? Koho bychom měli žalovat? Kudy ven z této situace? Bůh?
Automobilové peripetie - Tom Galda
Naše mise do Rumunska začala měsíc předtím, než jsme vůbec vyjeli, protože pět mládežníků z Craiovy bylo na návštěvě v ČR a při odjezdu nám tady nechali své nefunkční auto. Tento Seat z roku 94 jsme s největším úsilím opravili a vzali ho sebou s nadějí, že se v něm nic dalšího neulomí, což se nakonec stalo – na maďarské dálnici se ulomil šroub držící řemenici. Díky Bohu se nám podařilo zničené auto odtáhnout Radkovou dodávkou do servisu, kde jsme ho nakonec nechali a do Rumunska. Tenkrát jsme Seata viděli (doufám) naposledy. Majitel si pro něj poslal z Rumunska auto s vozíkem a plánuje koupit ještě jednoho starého Seata a postavit z nich obou jedno funkční auto.
Sbor, kde lze vidět lásku - Pavel Navrátil
Stále mě oslovuje, jaké vztahy jsou mezi lidmi ve sboru v Craiově: Mládež, která koupila za své peníze ledničku do domova důchodců, i když sami moc peněz nemají. Sbor, který se stará o nemocného chlapce a jeho babičku. Je jich málo, ale dělají velké skutky lásky pro lidi okolo. Dávají jim okusit lásku, kterou dostali od Boha. Snaží se lidem přinést kousek nebe. Dá se to krásně vyjádřit veršem: "Musíme za vás, bratři, stále Bohu děkovat, jak se sluší, protože vaše víra mocně roste a vzájemná láska všech vás je stále větší." Letos jsem bydlel u Mihaie, který mi půjčil rumunskou simkartu, mobil a každý den v poledne mi volal, jak se mám a zda něco nepotřebuji. Cítil jsem péči a lásku, s jakou se o mě stará. Mohli jsme si povídat dlouho do noci a modlit se za sebe. Péče a láska, to je to, co charakterizuje vztahy uvnitř sboru v Craiove. ("Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.)" Když jsme jeli s Mihaiem domu autem, a on uviděl nějakého mládežníka, jak jde z mládeže pěšky, tak zastavil a zeptal se ho jestli nechce hodit... nebo Kisha - její touha pomáhat při nákupu, vaření a její skromnost... Cosmin - jeho ochota přijet na druhý konec města taxíkem, když si Mihai zabouchl klíče. To a spousta dalšího. Každý z našeho týmu by mohl vyprávět.
Hodně mě oslovila návštěva rodiny, kde jsme stěhovali "nepřestěhovatelný" gauč a trošku pomáhali s vylepšením jejich nového domova. Gauč byl větší než dveře, proto jsme ho za pomoci Pala rozebrali a pak zase dali dohromady v novém bytě. Pomáhali jsme se stěhováním nábytku a natíráním schodů. Vše jsme dělali pro babičku, která se musí starat o asi 10tiletého chlapce, kterému se neustále horší zrak a před půlrokem přišel o maminku kvůli rakovině. Jeho taťka opustil a tak se ho ujali babička s dědou, ale ti na tom nejsou zdravotně dvakrát nejlíp. Sbor jim pomáhá, jak se dá - například přestěhováním do nového bytu.
Velkým zážitkem byla pro mne i poslední večeře v Craiově. Ne pro množství jídla, které jsme dostali na stůl, ale proč jsme na ni vůbec byli pozváni. Teta od Soriny nás pozvala proto, že se jí dotklo nedělní shromáždění, kde měl Ríša kázání a Palo svědectví. Oba, i přestože neuměli moc dobře anglicky, stáli vepředu a říkali hluboké duchovní věci tak, jak nejlíp anglicky uměli, a Bůh si to použil k zasažení srdcí lidí. Pozvala nás také proto, že její syn je misionářem v Equadoru a my jsme ji ho připomínali tím, že jsme také misionáři v cizí zemi, kteří slouží Bohu.
Rumunsko, zrcadlo pro české věřící - Milan Kola
První dojem z Rumunska u mne byl, že je to země nedotažených projektů. Země torz. Viděli jsme torza domů, torza průmyslových komplexů, torza aut. I silnice byla torzní. Rumuni mají ale jiný pohled na věc. Projekt nadále probíhá, jen je zrovna pauza, protože 1) nejsou peníze 2)je třeba si odpočinout, není třeba se hnát, vždyť věci stejně nebudou tak, jak si je oni vysnili. Když byli Rumuni u nás, říkali, že máme s naší službou velkou trpělivost. Investujeme mnoho a za odměnu dostáváme málo. Ano, na první pohled se to tak jeví. Investujeme více peněz do hmotného zabezpečení projektu než Rumuni. Vnější tvář naší služby je vždy vidět jako první. A u člověka z chudších krajin vzniká dojem, že jdeme do služby Hospodinu více naplno. To je ale pouze povrchní dojem. Je třeba si uvědomit, že jsme před Hospodinem na stejné úrovni jako bratři v Craiově. Všichni jsme vybízeni přijmout bláznivost Kristovy nabídky. Změnit svoje myšlení a odmítnout se za každou cenu zajišťovat vůči nejrůznějším nejistotám. Máme věřit a nevynucovat si na Kristu zlepšení své situace. On je s námi na stejné lodi, i když právě mlčí a neposkytuje dostatek finančních prostředků, lepší životní podmínky, jistotu v mezilidských vztazích či zdraví. Z tohoto pohledu bojujeme tady v Čechách stejný zápas jako církev v Craiově.
Misionáři v Rumunsku – Ríša Váňa
Co jsem viděl v Rumunsku? Měl jsem možnost poznat Boží služebníky, kteří odevzdali své plány Bohu. Bůh viděl jejich touhu sloužit druhým lidem a svým způsobem je připravil pro službu jinému národu, jiné kultuře. Jde o americké misionáře v Rumunsku. I pro nás (krátkodobé návštěvníky) bylo zjevné, že si je Bůh používá a žehná jejich rodinám. Rich Millhouse - pastor sboru v Craiově, který již 14 let s celou rodinou (manželka Marta a 3 děti) žije a slouží v Rumunsku. Pán Bůh si Riche připravoval pro službu v Rumunsku zajímavou cestou. V době jeho vysokoškolských studií (ještě v době komunistické totality) měl možnost navštívit Rumunsko a poznávat místní kulturu. V rámci své specializace (historie lidových krojů se zaměřením na čepce) strávil několik měsíců s rumunskými venkovany. To byl první krok k povolání do služby misionáře v Rumunsku. Doug - misionář z Iowy, kterého Pán připravoval na službu v Rumunsku, když pomáhal připravovat týmy pro letní kempy ve Venezuele. Nyní je s celou rodinou (manželka a 4 malé děti) první rok v Rumunsku. Ve sboru v Craiově slouží a získává zkušenosti se zakládáním sboru. Jeho touhou je pomoci místním křesťanům založit další sbor.
Jak se dařilo stážistům v jejich nové roli misionářů - Tom Galda
Po adrenalinovějším začátku s rumunským autem už všechno šlapalo jako na drátkách a musím říct, že jsem byl nadšený z našeho týmu, jak se obdarování jednotlivců dokonale doplňovaly. Palova řemeslná zručnost, která nás zachraňovala během dopoledních přestaveb modlitebny. Tomova schopnost vyučovat kdykoliv a kdekoliv. Radkovo a Milanovo muzikantské nadání hrát chvály v angličtině z fleku. Ríšovo vynikající a hluboké nedělní kázání. Pavlovo a Palovo kuchařské umění při sobotním grilování. Proto mně, jako vedoucímu, už moc práce nezbývalo. Výjezd do Craiovy pro mě byl opravdovou radostí, a z rozhovorů vím, že i pro místní byl občerstvením a povzbuzením. Ať už díky hravé a vtipné Czech night zakončené barbecue, večerem chval, kdy jsme se mohli společně s Rumuny modlit, atd.
PROGRAM - Palo Lezo:
Úterý: Odjezd do Rumunska. Kolem poledne došlo k selhání rumunského auta, které jsme jim vezli zpátky, museli jsme ho nechat v maďarském městě Gyor. Nocleh v Aradu.
Středa: Večer příjezd a procházka s mládežníky po Craiově.
Čtvrtek: Dopoledne jsme uklízeli kolem modlitebny a chystali práci na další dny. Odpoledne jsme šli s mlaďochy do parku.
Pátek: Dopoledne terénní úpravy kolem modlitebny, opravování světel v modlitebně, natírání a příprava obkladů stěn. Odpoledne sporty v parku a večer vyučování Toma Kolmana pro mládež.
Sobota: Práce v modlitebně a okolí. Podvečer “Czech Night Party” (hry, seznamování, grilovačka, chvály, slovo, prezentace a kvíz o ČR).
Neděle: Dopoledne bohoslužby (slovo Ríša, svědectví Palo, chvály Radek). Odpoledne sporty v parku. Večeře u amerického misionáře pracujícího v Craiově a pak večer modliteb a chval (Radek a Tom G)
Pondělí: Návštěva základní školy Ethos (kvíz o ČR pro děcka a hry). Odpoledne dokončení prací na modlitebně a turnaj ve floorbale Rumunsko vs. ČR 5:0
Úterý: Pomoc rodině v nouzi -stěhování nevystěhovatelného gauče, natírání a upevňování schodiště, stěhování nábytku. Závěrečný večer a loučení s mládeží.
Středa ráno odjezd domů, tři krátké zastávky a ve čtvrtek ráno jsme byli v ČR jako na koni.
Díky moc za vaše modlitby
Díky štědrosti našich dárců jsme mohli v Craiovském sboru darovat 22.000,- Kč na práci mládeže a úpravy modlitebny.
Stále mě oslovuje, jaké vztahy jsou mezi lidmi ve sboru v Craiově: Mládež, která koupila za své peníze ledničku do domova důchodců, i když sami moc peněz nemají. Sbor, který se stará o nemocného chlapce a jeho babičku. Je jich málo, ale dělají velké skutky lásky pro lidi okolo. Dávají jim okusit lásku, kterou dostali od Boha. Snaží se lidem přinést kousek nebe. Dá se to krásně vyjádřit veršem: "Musíme za vás, bratři, stále Bohu děkovat, jak se sluší, protože vaše víra mocně roste a vzájemná láska všech vás je stále větší." Letos jsem bydlel u Mihaie, který mi půjčil rumunskou simkartu, mobil a každý den v poledne mi volal, jak se mám a zda něco nepotřebuji. Cítil jsem péči a lásku, s jakou se o mě stará. Mohli jsme si povídat dlouho do noci a modlit se za sebe. Péče a láska, to je to, co charakterizuje vztahy uvnitř sboru v Craiove. ("Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.)" Když jsme jeli s Mihaiem domu autem, a on uviděl nějakého mládežníka, jak jde z mládeže pěšky, tak zastavil a zeptal se ho jestli nechce hodit... nebo Kisha - její touha pomáhat při nákupu, vaření a její skromnost... Cosmin - jeho ochota přijet na druhý konec města taxíkem, když si Mihai zabouchl klíče. To a spousta dalšího. Každý z našeho týmu by mohl vyprávět.
Hodně mě oslovila návštěva rodiny, kde jsme stěhovali "nepřestěhovatelný" gauč a trošku pomáhali s vylepšením jejich nového domova. Gauč byl větší než dveře, proto jsme ho za pomoci Pala rozebrali a pak zase dali dohromady v novém bytě. Pomáhali jsme se stěhováním nábytku a natíráním schodů. Vše jsme dělali pro babičku, která se musí starat o asi 10tiletého chlapce, kterému se neustále horší zrak a před půlrokem přišel o maminku kvůli rakovině. Jeho taťka opustil a tak se ho ujali babička s dědou, ale ti na tom nejsou zdravotně dvakrát nejlíp. Sbor jim pomáhá, jak se dá - například přestěhováním do nového bytu.
Velkým zážitkem byla pro mne i poslední večeře v Craiově. Ne pro množství jídla, které jsme dostali na stůl, ale proč jsme na ni vůbec byli pozváni. Teta od Soriny nás pozvala proto, že se jí dotklo nedělní shromáždění, kde měl Ríša kázání a Palo svědectví. Oba, i přestože neuměli moc dobře anglicky, stáli vepředu a říkali hluboké duchovní věci tak, jak nejlíp anglicky uměli, a Bůh si to použil k zasažení srdcí lidí. Pozvala nás také proto, že její syn je misionářem v Equadoru a my jsme ji ho připomínali tím, že jsme také misionáři v cizí zemi, kteří slouží Bohu.
Rumunsko, zrcadlo pro české věřící - Milan Kola
První dojem z Rumunska u mne byl, že je to země nedotažených projektů. Země torz. Viděli jsme torza domů, torza průmyslových komplexů, torza aut. I silnice byla torzní. Rumuni mají ale jiný pohled na věc. Projekt nadále probíhá, jen je zrovna pauza, protože 1) nejsou peníze 2)je třeba si odpočinout, není třeba se hnát, vždyť věci stejně nebudou tak, jak si je oni vysnili. Když byli Rumuni u nás, říkali, že máme s naší službou velkou trpělivost. Investujeme mnoho a za odměnu dostáváme málo. Ano, na první pohled se to tak jeví. Investujeme více peněz do hmotného zabezpečení projektu než Rumuni. Vnější tvář naší služby je vždy vidět jako první. A u člověka z chudších krajin vzniká dojem, že jdeme do služby Hospodinu více naplno. To je ale pouze povrchní dojem. Je třeba si uvědomit, že jsme před Hospodinem na stejné úrovni jako bratři v Craiově. Všichni jsme vybízeni přijmout bláznivost Kristovy nabídky. Změnit svoje myšlení a odmítnout se za každou cenu zajišťovat vůči nejrůznějším nejistotám. Máme věřit a nevynucovat si na Kristu zlepšení své situace. On je s námi na stejné lodi, i když právě mlčí a neposkytuje dostatek finančních prostředků, lepší životní podmínky, jistotu v mezilidských vztazích či zdraví. Z tohoto pohledu bojujeme tady v Čechách stejný zápas jako církev v Craiově.
Misionáři v Rumunsku – Ríša Váňa
Co jsem viděl v Rumunsku? Měl jsem možnost poznat Boží služebníky, kteří odevzdali své plány Bohu. Bůh viděl jejich touhu sloužit druhým lidem a svým způsobem je připravil pro službu jinému národu, jiné kultuře. Jde o americké misionáře v Rumunsku. I pro nás (krátkodobé návštěvníky) bylo zjevné, že si je Bůh používá a žehná jejich rodinám. Rich Millhouse - pastor sboru v Craiově, který již 14 let s celou rodinou (manželka Marta a 3 děti) žije a slouží v Rumunsku. Pán Bůh si Riche připravoval pro službu v Rumunsku zajímavou cestou. V době jeho vysokoškolských studií (ještě v době komunistické totality) měl možnost navštívit Rumunsko a poznávat místní kulturu. V rámci své specializace (historie lidových krojů se zaměřením na čepce) strávil několik měsíců s rumunskými venkovany. To byl první krok k povolání do služby misionáře v Rumunsku. Doug - misionář z Iowy, kterého Pán připravoval na službu v Rumunsku, když pomáhal připravovat týmy pro letní kempy ve Venezuele. Nyní je s celou rodinou (manželka a 4 malé děti) první rok v Rumunsku. Ve sboru v Craiově slouží a získává zkušenosti se zakládáním sboru. Jeho touhou je pomoci místním křesťanům založit další sbor.
Jak se dařilo stážistům v jejich nové roli misionářů - Tom Galda
Po adrenalinovějším začátku s rumunským autem už všechno šlapalo jako na drátkách a musím říct, že jsem byl nadšený z našeho týmu, jak se obdarování jednotlivců dokonale doplňovaly. Palova řemeslná zručnost, která nás zachraňovala během dopoledních přestaveb modlitebny. Tomova schopnost vyučovat kdykoliv a kdekoliv. Radkovo a Milanovo muzikantské nadání hrát chvály v angličtině z fleku. Ríšovo vynikající a hluboké nedělní kázání. Pavlovo a Palovo kuchařské umění při sobotním grilování. Proto mně, jako vedoucímu, už moc práce nezbývalo. Výjezd do Craiovy pro mě byl opravdovou radostí, a z rozhovorů vím, že i pro místní byl občerstvením a povzbuzením. Ať už díky hravé a vtipné Czech night zakončené barbecue, večerem chval, kdy jsme se mohli společně s Rumuny modlit, atd.
PROGRAM - Palo Lezo:
Úterý: Odjezd do Rumunska. Kolem poledne došlo k selhání rumunského auta, které jsme jim vezli zpátky, museli jsme ho nechat v maďarském městě Gyor. Nocleh v Aradu.
Středa: Večer příjezd a procházka s mládežníky po Craiově.
Čtvrtek: Dopoledne jsme uklízeli kolem modlitebny a chystali práci na další dny. Odpoledne jsme šli s mlaďochy do parku.
Pátek: Dopoledne terénní úpravy kolem modlitebny, opravování světel v modlitebně, natírání a příprava obkladů stěn. Odpoledne sporty v parku a večer vyučování Toma Kolmana pro mládež.
Sobota: Práce v modlitebně a okolí. Podvečer “Czech Night Party” (hry, seznamování, grilovačka, chvály, slovo, prezentace a kvíz o ČR).
Neděle: Dopoledne bohoslužby (slovo Ríša, svědectví Palo, chvály Radek). Odpoledne sporty v parku. Večeře u amerického misionáře pracujícího v Craiově a pak večer modliteb a chval (Radek a Tom G)
Pondělí: Návštěva základní školy Ethos (kvíz o ČR pro děcka a hry). Odpoledne dokončení prací na modlitebně a turnaj ve floorbale Rumunsko vs. ČR 5:0
Úterý: Pomoc rodině v nouzi -stěhování nevystěhovatelného gauče, natírání a upevňování schodiště, stěhování nábytku. Závěrečný večer a loučení s mládeží.
Středa ráno odjezd domů, tři krátké zastávky a ve čtvrtek ráno jsme byli v ČR jako na koni.
Díky moc za vaše modlitby
Díky štědrosti našich dárců jsme mohli v Craiovském sboru darovat 22.000,- Kč na práci mládeže a úpravy modlitebny.