Jak dnes evangelizovat
V roce 1992 byl proveden průzkum o tom, jak, kdo, kde a koho evangelizuje v Československé republice a také, jaké jsou vyhlídky pro evangelizaci v následujících letech. Tato studie se mi dostala do rukou (musím z ní napsat úvahu do českého jazyka) a celkem mne zaujal, jelikož zmíněná "následující léta" je období, ve kterém právě teď žijeme. Slova autora průzkumu :"Zdá se pravděpodobné, že zájem (o křesťanství) bude mít jen krátké trvání, jelikož snaha o materiální úspěch se stává hlavní pohonnou silou v zemi. To znamená, že po několika letech dojde k opětovnému úpadku církví..." se bohužel naplnila.
Proto se dá předpokládat, že i další autorovy závěry jsou pravdivé a že stojí za to, o nich dále přemýšlet a počítat s nimi při službě nevěřícím lidem. Tyto závěry rozdělil na tři základní charakteristické znaky církví, které budou pokračovat v rozvoji.
Za prvé, to budou sbory mobilizující mladší upřímné věřící, aby navázali styk se svými vrstevníky a s mládeží. Na naší misijní praxi v Klášterci jsem mohl poznat, že největší skupinou, která je na evangelium otevřená jsou opravdu mladí lidé. Na naše večerní evangelizace vždy přicházeli návštěvníci mladší pětadvaceti let a na klubový večer Tomáše Řeháka dorazilo více jak sto teenagerů, aby si vyslechli jeho názory na AIDS, sex, vztahy, ale i na křesťanství. Další důležitou věcí je upřímnost mladých křesťanů, protože jinak si budou pouze na něco hrát a jejich vrstevníci je zavrhnou jako pokrytce. O navazování přátelských vztahů s nevěřícími jsme měli vynikající seminář na Seči s bratrem Šturcem, který nám říkal, že křesťan nemající žádné hlubší vztahy s lidmi ve světě (není tím myšleno, abychom žili jejich hříšným způsobem života) by měl usilovat o prolomení bariér, které má ve vztahu k nevěřícím.
Za druhé, tyto sbory vyvinou úsilí ke stmelení křesťanských rodin, ve kterých jednotlivci Bibli milují a používají. V Matoušově evangeliu 5,16 je psáno: "Tak at svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích." a je pravdou, že nejlépe se pozná charakter člověka v jeho vlastní rodině. Poznal jsem zatím jen několik domácností, které by byly celé křesťanské, ale bylo skvělé, že jsem tam mohl být, protože jsem v nich prožíval Boží blízkost a lásku, kterou Ježíš vylévá do lidských srdcí.
Za třetí, tyto církve kážou o Ježíši Kristu a Slově Božím způsobem,který není dogmatický-tradiční. Toto tvrzení jsem si také mohl ověřit v Klášterci,když na klubový večer, který pořádali studenti přišlo asi dvacet kluků a holek, což byla čtyřikrát větší účast, než jakou jsme měli na tradičních evangelizačních shromážděních. Nechci tím zavrhnout "klasické" evangelizace, kde je kázání, zpěv, svědectví a pantomima. Ale chci pouze poukázat na to, že zatím mají tyto klasické evangelizační shromáždění menší ohlas než například klubové večery, koncerty a podobné akce, a proto je nutné s těmito novými způsoby kázání evangelia počítat.
1999 VOŠMT Domácí práce do českého jazyka.