Domů > ŠPEKULOVÁNÍ A KNIHY > Kniha - Osamělost mezi lidmi

Kniha - Osamělost mezi lidmi

Nejdříve se autor v knize zabývá rozdíly mezi naším stoletím a stoletími předcházejícími. Poukazuje na to, že člověk býval více svázán se společností skrze rodinu, těsné vztahy v dílně řemeslníka, živnostenské cechy a církev. Dnes jsme oproti tomu ztraceni v anonymitě velkoměsta a rozměrných podniků. Proč se to stalo? Tournier uvádí čtyři hlavní důvody:

Za prvé je to „parlamentní duch". Všechny vztahy se snažíme využívat k tomu, abychom dosáhli úspěchu a postavení. Proto se zaměstnání, škola, rodina i církev stává bitevním polem, kde každý hájí svůj názor. Také by se to dalo popsat jako malý parlament, kde se tvoří koalice, spojenectví, pro-pracovává propaganda. Poslanci samozřejmě neprozrazují své problémy a bolesti druhé straně, protože by to bylo použito proti nim, a tak vzniká uzavřenost a společenský formalismus. Abychom nemuseli osobně řešit problémy jednotlivců, ustanovujeme pravidla a každý získává určitou pozici, funkci ve společnosti, kde už neexistují skutečné mezilidské vztahy a osobní zájem o člověka.

Naše tajemství, rozpory mezi vnější maskou bezchybnosti a vnitřními chybami, zraněními a hříchy, nás oddělují od ostatních. Když se nám lidé otevřou, zjistíme, že jejich opravdové výčitky svědomí se týkají úplně jiných chyb, než které jim zazlívají druzí. Cesta z této situace je v budování důvěry, ale ne naivní, kdy předpokládáme, že naši přátelé jsou dokonalí a pak jsme zklamáni a zraněni z jejich chyb. Jde spíše o nadpřirozenou důvěru, která je Božím darem, kdy důvěřujeme proto, abychom našim blízkým pomohli napravit jejich životy a neočekáváme od nich dokonalost.

Dalším důvodem osamělosti moderního člověka je „duch nezávislosti". Dnešní filozofie nám namlouvá, že si můžeme dělat, co chceme, jak chceme a je to jen naše věc, protože jsme nezávislí na druhých. Skutečnost je ale jiná. Žijeme v přirozených a nutných vztazích s ostatními a jsme podřízeni zákonitostem společnosti, přírody a Boha. Vždyť manželství, rodina i církev je pouto. Následkem takovéhoto převráceného uvažování je, že se snažíme řešit své problémy bez pomoci druhých a stydíme se kohokoliv (i Boha) poprosit o pomoc.

Dnešní doba glorifikuje svobodu. Paradoxní ale je, že právě ti nejvíce nezávislí omezují všechny ostatní svou „svobodou". Přehnaný individualismus je vlastně vzpourou proti Bohu a člověk neustále bránící svou nezávislost není vůbec svobodný, ale ten, kdo se podřídí Bohu a je závislý na Něm, vnáší do vztahů plné sebeobětování, což je opravdová svoboda, kterou dává Bůh. Jasným příkladem takovéto touhy po nezávislosti a rovnosti je ženská emancipace, která ale v konečném důsledku nepřináší štěstí ani ženám ani jejich rodinám.

Třetím důvodem osamělosti je „duch hamižnosti". Je to touha po požitku, například sexuální nevázanost, obžerství, alkoholismus, touha po penězích, majetku, intelektuálním vyniknutí nebo majetnická láska vůči dětem a přátelům. Pravým opakem je láska, která je nezištná, spontánní (Bůh nám ji dává, když Ho poprosíme), čistá. Láska znamená chtít pro druhého dobro a naplňovat ho štěstím.

Posledním důvodem osamělosti jsou naše „oprávněné požadavky". Jsme vedeni k tomu, abychom spíše byli nespokojeni s tím, co nemáme, než abychom byli vděční za to, co jsme dostali. Toužíme být si ve všem rovni, což vlastně vede k závisti. Neustále si na něco stěžujeme, ale naše stížnosti většinou ničeho nedosáhnou, naopak staví hradby mezi lidmi a vzniká řetěz vzájemných křivd, odplat a obhajob. Naše „oprávněné" nároky ničí naši duši a přinášejí únavu, vyčerpanost, přecitlivělost, sebelítost, odtažitost, touhu po pomstě a někdy i duševní vyšinutost a neschopnost přijímat štěstí. Autor prohlašuje, že je nebezpečné „mít pravdu a být v právu", protože potom člověk není schopen vidět své vlastní chyby, činit z nich pokání a odpustit těm, kteří se proti němu prohřešili.

Konečným lékem pro osamělost je hluboké setkání s Kristem a každodenní hledání Jeho lásky, což nás uschopní sloužit druhým, milovat je a odpouštět jim.

Tato myšlenka je pro mě celkem známá, protože jsem o ní slyšel mnoho kázání, ale nyní jsem si ji mohl znovu připomenout a více ji pochopit. Pokud chci prožívat lásku od druhých, potřebuji nejdříve dávat jim lásku, kterou dal Bůh mně. Je to tak jednoduché, ale tak málo to opravdu žiji. Pro člověka je vždy přirozenější stáhnout se do sebe a začít si stěžovat na druhé, že se nechovají správně a že mě nemají rádi.

V této knize jsem nalezl mnoho skvělých myšlenek, které mě oslovily:

Existují dvě úrovně komunikace - sdílení idejí a sdílení hloubi duše. To je věc kterou si uvědomuji stále intenzivněji. S některými lidmi se mohu bavit hodiny a je to úplně o ničem, ale mám přátele, se kterými mohu mluvit jen chvilku mezi dveřmi a je to rozhovor, který mě obrovsky obohatí a mohu s takovým člověkem prožívat hlubokou vnitřní jednotu.

Citát, že slast může být založena na iluzi, ale štěstí stojí na pravdě, je pro něčím velmi hlubokým a zároveň osvobozujícím.

Také mě osobně hodně pomohla kapitola o našich „oprávněných" požadavcích, kdy jsem si uvědomil, že veškeré mé stížnosti Bohu na to, že se nemám tak dobře jako druzí, že to není spravedlivé a že bych na tom měl být stejně jako oni, jsou celkem hloupé. Vždyť Bůh je svrchovaný a já před Ním nemám žádné nároky, protože všechno, co mám, dostávám z Jeho milosti.

Kniha „Osamělost mezi lidmi" není žádná beletrie, ale je to zamyšlení nad daným tématem, kdy se autor prostřednictvím svých zkušeností, názorů a na základě evangelia snaží objasnit příčiny osamělosti. A právě kvůli velkému množství hlubokých myšlenek nemusí být tato kniha pro některé čtenáře přitažlivá a čtivá, ale mně se opravdu líbila. Samozřejmě, narazil jsem na několik tvrzení se kterými nemohu souhlasit. Tvrzení, že tabák vytváří přátelskou atmosféru, je pro mě nesmysl. Také mi připadá, že autor klade přílišný důraz na celibát v pasážích, kde se zmiňuje o svobodných ženách. Ale celkově vzato mě celá kniha obohatila a doporučil bych ji každému, kdo rád hloubá nad mezilidskými vztahy.

Na závěr bych rád uvedl pasáž, která, podle mého názoru, jasně a velmi pěkně definuje hlavní myšlenku této knihy:

...strach vytváří to, čeho se bojí, stížnosti zhoršují situaci, která je vyvolává, požadavky zhoršují naše konflikty a naše konflikty přitvrzují požadavky, izolace vede k ještě větší izolaci. Tento přírodní zákon má však ještě druhou stránku: pravda plodí pravdu, odpuštění odzbrojuje nespravedlnost, láska vytváří společenství, a společenství řeší konflikty, otevřený a upřímný postoj začleňuje člověka do společenství, získává si srdce druhých a pomáhá jim z citové izolace.

20. 11. 2000 - Stáž KAM Havířov 2000/01 - Recenze knihy č. 1 - Osamělost mezi lidmi; Paul Tournier; Návrat domů; 1998