Domů > ŠPEKULOVÁNÍ A KNIHY > Kniha - Přirozený růst církve

Kniha - Přirozený růst církve

Autor se ve své knize zaměřuje na nalezení a uvolnění biotické síly, která se projevuje jak v přírodě tak i v církvi. Je to zděděná schopnost organismu rozmnožovat se a přežít. Úkolem vedoucích není snažit se "vyrábět" církevní růst, ale spíše hledat způsoby, jak uvolnit tuto biotickou sílu, kterou Bůh vložil do každého křesťanského společenství. Schwarz toto tvrzení odvozuje ze tří různých zdrojů: vědecký výzkum církve, pozorování přírody a studium Písma.

V rámci vědeckého výzkumu uskutečnil výzkumný projekt, kterého se zúčastnilo asi 1000 sborů z 32 zemí z 5 kontinentů. Takto získal principy, které lze aplikovat na jakýkoliv sbor s jakýmkoliv věroučným přesvědčením. Tyto principy jsou mnohem přesnější, než jen prosté přijímání modelů úspěšných církví. Z tohoto výzkumu autor dospěl k názoru, se kterým plně souhlasím, že měřítkem úspěchu sboru není kvantita ale kvalita, vždyť ne všechny rostoucí sbory jsou automaticky "dobré".

Schwarz určil osm kvalitativních vlastností, kterými lze u každého sboru zjistit jeho "index kvality". Zaprvé je to zmocňující vedení, což znamená, že vedoucí rostoucích sborů se zaměřují na zmocňování jiných křesťanů ke službě a jsou orientovaní na vztahy a partnerství. Dále by duchovní měli pomáhat svým členům, aby rozpoznali své dary a správným způsobem je využívali. Pokud křesťan slouží v oblasti svého obdarování, většinou pracuje méně ve své vlastní síle a víc v moci Ducha svatého. Třetí kvalitativní vlastností je vroucí zbožnost, což je vlastně odpověď na otázku, jestli jsou lidé ve sboru oddanými věřícími a zda prožívají svou víru s nadšením a radostí. Další důležitou věcí je funkční organizace sboru. Jak moc je sbor svázán tradicionalismem a do jaké míry je schopen měnit své struktury v závislosti na potřebách církve. Každé oddělení sborového života by mělo mít své vedoucí, kteří by měli spolupracovat. Za páté inspirativní bohoslužby, což je odpověď na otázku, jestli je bohoslužba pro účastníky inspirativní zkušeností. Baví je chodit do sboru nebo to dělají jen proto, aby učinili zadost své "křesťanské povinnosti"? Skupinky s komplexní náplní jsou také velmi podstatné. Ale jedná se o skupinky, kde jsou lidé ochotni se podělit o otázky a problémy ryze osobního charakteru a mají možnost se zde naučit sloužit. Sbor na tyto skupinky klade větší důraz než na nedělní bohoslužby a vědomě podporuje dělení a vznik nových skupinek. Sedmou kvalitativní vlastností je evangelizace zaměřená na potřeby nekřesťanů, což je naprosto něco jiného než manipulativní programy, ve kterých se nezájem o potřeby druhých nahrazuje násilím na nekřesťany. Posledním důležitým faktorem jsou láskyplné vztahy. Kolik času tráví členové spolu kromě příležitostí oficiálně organizovaných sborem? Jaký mají o sebe navzájem zájem

Nestačí, aby sbor vynikal v několika těchto oblastech, ale je nutná souhra všech osmi prvků. Vědecky lze dokonce dokázat, že pokud sbor dosáhne ve všech osmi hodnotách určitou minimální hranici, pak vždy nastane kvantitativní růst. Je zajímavé, že metody, které způsobují kvalitativní růst, vytváří také početní růst jako přirozený vedlejší produkt. Z těchto tvrzení lze logicky dojít k tomu, že růst církve je omezen těmi vlastnostmi, které jsou nejméně vyvinuty a proto je nutné se jim prvořadě a s největším úsilím věnovat.

Autor také předkládá šest biotických principů, které nám pomohou, aby biotická síla v církvi byla uvolněna a nastal růst v kvalitativních oblastech. Princip vzájemné závislosti tvrdí, že pokud se začne pracovat na jedné kvalitativní vlastnosti, pak dojde ke zlepšení ve všech ostatních oblastech. Princip rozmnožování lze vysvětlit jednoduchým tvrzením, že strom neroste do nekonečna, ale plodí další stromy a ty zase další. Pravým ovocem sboru není nová skupinka, ale nový sbor a pravým ovocem evangelisty není obrácený člověk, ale nový evangelista, což jsou radikální a převratné myšlenky. Je zajímavé, že pokud přijmeme tento princip, pak se nám myšlenka "smrti" sboru, který došel na konec své cesty a založil nové, další sbory, nezdá strašná, ale přirozená. Třetím principem je přeměna energie, kdy se existující síly a energie (i nepřátelské) využijí žádoucím způsobem a přinesou užitek. Například nebezpečná situace, kdy nově obrácení věřící mají mnoho kontaktů se světem, které by je mohly stáhnout zpět, lze využít pozitivním způsobem k šíření evangelia právě skrze tyto kontakty. Princip víceúčelovosti tvrdí, že jednou investovaná energie může být využita mnoha způsoby. Například pomoc a účast na vedení poskytuje nejlepší školení nových vedoucích. Pátý princip symbiózy znamená soužití dvou nesourodých organismů ve vzájemně výhodném vztahu a o tom je vlastně veškerá služba v církvi, kdy se usiluje o vzájemnou souhru různých darů a typů osobností. Poslední princip funkčnosti poukazuje na to, že každý detail v Božím stvoření má svou funkci a přináší ovoce, což je nutné kontrolovat. Všechny tyto principy jsou určeny k tomu, aby o nich vedoucí přemýšleli a v každodenním rozhodování podle nich jednali.

Jedná se především o změnu myšlení. Názory na růst církve jsou rozděleny na dva póly. Technokratické paradigma (názor) tvrdí, že pokud máme správné učení nebo správný program pro růst církve, pak růst určitě přijde. Je to teologie: "Vhoď minci, vezmi si Coca-colu!" Takovíto lidé potřebují mít něco pevného, o co se mohou opřít, a bohužel to není Duch svatý. Druhé, zduchovňující paradigma naopak považuje formy, programy a instituce za duchovně nevhodné až škodlivé. Takovéto učení je na pokraji gnosticismu, který tvrdí, že nic nelze plně pochopit. Technokraté tvrdí, že je možné způsobit sborový růst, zatímco spiritualisté prohlašují, že to není možné, protože je to pouze v Božích rukou. Pravda je jako obvykle v napětí mezi těmito póly: „Organizační stránku církevní služby lze vyrobit, ale organickou nikoli."

Poslední část knihy popisuje deset kroků k realizaci zmíněných principů a nových paradigmat ve sboru. Základem je zhodnotit své cíle a zjistit, jestli svou prací opravdu chceme oslavit Boha. Pak je důležité určit své minimální faktory (ale opatrně protože někdy sbor označí svou nejsilnější stránku jako svůj faktor minima, protože má v této oblasti vysoké nároky), stanovit si konkrétní cíle v oblasti kvality, najít překážky růstu a začít uplatňovat biotické principy. K překonání slabostí lze využívat své silné stránky. Sledovat efektivitu a neustále hodnotit své kvalitativní vlastnosti, protože ty se velmi rychle mění. A nakonec usilovat o vznik nových sborů.

Celá kniha je psaná velmi systematicky a přehledně, což jí dává spíše charakter učebnice, kterou asi opravdu je. Z mnoha věcí  jsem byl nadšen. Už jen tvrzení, že Bůh vložil do církve potenciál pro růst, kterému stačí pouze uvolnit cestu, mě velmi povzbudilo a uvolnilo ve službě. Osm kvalitativních vlastností bych byl sám schopen poskládat z nejrůznějších vyučování, ale teprve teď jsem nalezl ucelený a přehledný seznam, který je pro mě obrovskou pomocí. Okamžitě jsem mohl začít hodnotit a systematicky přemýšlet o naší mládeži. Šest biotických principů mě také velmi povzbudilo, protože v nich vidím, že má práce není marná, ale naopak jakákoliv má námaha jednou ponese ovoce. Nalezl jsem mnoho myšlenek, které mě oslovily. Například to, že mým úkolem jako vedoucího mládeže je vychovat dalšího vedoucího mládeže a neusilovat jen o růst, ale přímo o vznik nové, další mládeže.

Ve Schwarzově knize jsem ale také nalezl věci, které mě moc nenadchly. Ať už to byly různé tvrzení typu: "Formální duchovní vzdělání má negativní vliv na růst sboru. Sbory nad sto členů jsou většinou špatné a proto jsou lepší malé sbory." Myslím si, že vyvozovat takovéto názory ze statistik může být velmi zavádějící, protože žádná statistika není schopná plně postihnout tak složitý organismus jako je církev. Navíc, abych pravdu řekl, nepochopil jsem většinu grafů, které jsou v knize uvedeny. Tušil jsem, co mi asi mají říct, ale do hloubky jsem jim nerozuměl. Ale největší problémy jsem měl s poslední pasáží knihy, která mi velmi silně připomínala reklamní brožuru. Proto, abych docílil růstu církve si určitě musím koupit několik knih a materiálů od Schwarzova institutu a samozřejmě si musím pravidelně nechat měřit jeho institutem index kvality svého sboru, atd. Celá kniha se mi docela líbila, ale takový konec mě naštval. Jsem přesvědčen, že vše, co opravdu potřebujeme pro zdravý církevní růst, lze najít v Písmu a v obecenství s Kristem.

Ale z velké části se mi Schwarzova  kniha opravdu líbila, byla pro mě přínosná a doporučil bych ji všem, kdo se o tuto tématiku zajímají. Ale je nutné přemýšlet a přebírat.

24. 3. 2001 - Stáž KAM Vsetín 2000/01 - Recenze knihy č. 3 - Přirozený růst církve; Christian A. Schwarz; Luxpress; 1996