Galdíci

Když jsem přemýšlel, jakým tématem se budu zabývat ve své integrační práci, okamžitě se mi vybavilo slovo přátelství. Myslím si, že přátelství a hluboké mezilidské vztahy by měly být pro církev něčím zcela přirozeným a každý křesťan by měl mít alespoň jednoho opravdu blízkého přítele. Bohužel to tak zatím není, alespoň když přemýšlím o svém sboru, a právě proto jsme si v naší mládeži dali jako jeden z hlavních cílů pomáhat s budováním přátelství mezi mladými lidmi.

Ale jak tento cíl uskutečnit? Podle mého názoru je nejlepším způsobem vyučování praxe. Když se dívám na službu Pána Ježíše, vidím, že většina Jeho vyučování byla spojena s praktickou ukázkou: Pán Ježíš řekl, že má moc odpouštět hříchy a pak na důkaz toho uzdravil ochrnutého; prohlásil o sobě, že je Pánem nad sobotou a následně v sobotu uzdravil muže s odumřelou rukou; utišil bouři a pak pokáral učedníky za jejich nevěru, atd. Kristus neodděloval vyučování a život, ale celý Jeho život byla jedna velká lekce pro všechny jeho učedníky a proto by mládežníci neměli jenom slyšet o přátelství, ale měli by ho prakticky prožívat a vidět ve vztazích mezi vedoucími mládeže. Toho lze dosáhnout jenom tehdy, pokud vedoucí týmu bude budovat přátelské vztahy s lidmi v týmu vedoucích mládeže, pro které se potom stane přirozeností vytvářet přátelství s mládežníky.

Co to vlastně je přátelství? Myslím si, že přátelství lze chápat na dvou rovinách. Za prvé je to hlubší vztah s druhým člověkem, kdy se povrchní rozhovory dostávají více do hloubky a lidé se spolu začínají bavit o svých problémech. Právě proto je možné, že o sobě někteří lidé prohlašují, že mají desítky přátel. Druhý způsob, jak můžeme rozumět pojmu přátelství, je, že přátelství znamená hluboký osobní vztah s druhým člověkem. Přítel je někdo, komu se svěřujete nejen se svými názory, ale i s tím, co je opravdu hluboko v hloubi duše. Já sám si uvědomuji, že mám několik úrovní problémů: problémy, které jsem schopen přiznat před celý sborem - nedostatek lásky k lidem, málo času trávím s Bohem, atd. Problémy, o kterých se bavím se svými přáteli - nejistota, jestli stačím na vedení mládeže, strach z toho, co budu dělat po škole, deprese z mých neúspěchů. A nakonec jsou věci, o kterých jsem schopen mluvit jen se dvěmi nebo třemi lidmi, kteří jsou mi opravdu nejbližší. Často se mi stává, že se zeptám někoho z  týmu, jestli nemá nějaké těžkosti a spokojím se s odpovědí, která je sice upřímná ale velmi povrchní. Osobně si myslím, že oba pohledy na přátelství jsou správné, ale v této práci se chci zabývat přátelstvím v tom hlubším slova smyslu.

Opravdové přátelství stojí na hluboké lásce. Není moc obvyklé mluvit o lásce v souvislosti s přátelstvím, v církvi se normálně mluví o lásce mezi mužem a ženou nebo o všeobecné lásce, kterou máme milovat všechny lidi. Přesto věřím, že láska je základem každého přátelství, protože to znamená upřednostňovat jeden druhého, obětovat se pro druhého, dávat bez nároku na odměnu, být trpělivý, laskavý, nezávidět, navzájem si důvěřovat a přijímat druhého i tehdy, když si připadá nepřijatelný. Takový vztah není závislý na okolnostech a vydrží i v problémech.

Dnešní kultura nás však spíše uvádí do samoty a brání nám vstupovat do hlubokých vztahů. Učí nás, že musíme bojovat s lidmi kolem nás a nesmíme před nimi odhalit své slabosti a chyby, protože by to bylo využito proti nám. Jsme svobodní a nezávislí, a proto nikoho nepotřebujeme. Místo lásky před nás staví hamižnost a egoismus a místo odpouštění nám tvrdí, že jsme dobří a že jsme si takové chování nezasloužili, a proto přece nemůžeme druhým odpouštět jejich přestoupení. Ale Bůh má na celou věc jiný názor a touží po tom, aby Jeho lid byl jednotný a prožíval vzájemné obecenství.

Jak tedy budovat přátelství? Za příklad si vezmu vztah Jónatana a Davida. V 1. Samuelově 18,1.3 je napsáno, že „Jónatan přilnul celou duší k Davidovi, zamiloval si ho jako sebe sama. A Jónatan uzavřel s Davidem smlouvu, neboť ho miloval jako sám sebe." Tito dva mladíci vstoupili do smluvního vztahu. Místo toho, aby se David zaměřil na své ohrožení a jednal s Jónatanem, jako s nepřítelem, spatřoval podobnosti jako příležitost pro vztah. Zaměřil se na styčné plochy a stejně tak by se i vedoucí měl víc zaměřovat na to, co ho spojuje s lidmi v jeho týmu, než na to, co rozděluje. Jónatan byl princ, následovník trůnu, šampión, ale zalekl se Goliáše. Jeho otec, Saul, zabil tisíce, ale David desetitisíce. Jónatan věděl, že už nebude králem, protože Bůh dal království Davidovi. Měl mnoho důvodů, aby se cítil ponížený, ale odložil to stranou, protože Davida miloval. Pokud vedoucí opravdu miluje svůj tým, pak má radost z toho, když ho jeho přátelé duchovně přerostou.

Jónatan si s Davidem na znamení smlouvy vyměnili pláště, meč, luky a opasky. I v přátelství je možné si na znamení smlouvy spolu vyměnit něco, co je pro oba dva důležité. Ale nejdůležitější je, podle mě, promluvit si spolu a shodnout se na společném cíli. Někdy je dobré udělat v týmu deklaraci, kde si všichni vytýčíme společné cíle a vzájemné zodpovědnosti. Jaké důsledky má přátelství postavené na smlouvě?

Dohlížení. Existuje člověk, který mě napomene a vrátí na správnou cestu, pokud začnu dělat hlouposti: "Lepší jsou zjevná kárání než skrývaná láska. Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky nenávidícího." Jeho názory začnou proměňovat můj charakter. To jestli to bude změna k lepšímu nebo k horšímu záleží na tom, jaké přátele jsem si vybral. V přísloví je také napsáno, že „železo se ostří železem a jeden ostří tvář druhého,"a když se něco ostří, tak létají jiskry a někdy to i bolí, ale bolest patří k přátelství. Několikrát jsem odcházel z rozhovorů s Leošem se slzami v očích a „psychicky rozebraný," protože jsme mluvili o věcech, které pro mě jsou velmi bolestivé. Do oblasti dohlížení bych zařadil i to, že nás přítel varuje před blížícím se nebezpečím, tak jako Jónatan varoval Davida před vražednými úklady svého otce a tak mu zachránil život.

Přímluvy. Jónatan se přimluvil u Saula za Davida a i my bychom se měli přimlouvat u svého nebeského Otce za naše přátele, vždyť je to největší privilegium a nejsilnější zbraň, jakou máme. Když se modlíme za naše přátele, tak Bůh začne měnit nejenom danou situaci, ale i naše srdce a prohlubuje náš vzájemný vztah.

Zůstávání ve vydanosti. Jak už jsem psal, David byl pomazán za krále místo Jónatána, ale Jónatan byl ve smlouvě, která vydržela vše. Podobné je to i s manželskou smlouvou, která by měla vydržet za všech nesnází. Jakmile se vzedmulo nepřátelství, obnovili vydanost jeden druhému. Jednou zazněla na našem shromáždění výzva pro ty, kteří potřebují Boží zmocnění pro službu, aby vystoupili před shromáždění, že se za ně bude sbor modlit. Mezi jinými jsem šel dopředu i já, jako vedoucí mládeže, a po chvíli za mnou přišlo několik lidí z týmu a modlili se za mě. Dodnes si to pamatuji, protože jsem mohl vidět, že za mnou tito lidé opravdu stojí. Vydanost ale funguje i tak, že já se stavím za tým, a pokud se někomu z vedení sboru něco nelíbí na naší službě, tak nenapomíná lidi z týmu, ale projednává to se mnou, protože já jsem v této oblasti zodpovědná osoba. Celá oblast vydanosti by se dala shrnout do mušketýrského hesla: „Jeden za všechny, všichni za jednoho!"

Duchovní podpora. Jónatan dodával Davidovi odvahu ve jménu Božím, stejně tak by i naše přátelství mělo vést ke Kristu. Mluvit o Něm, o Jeho skutcích, o osobním vztahu s Ním. Mohu říct, že největší hlad po Bohu dostávám tehdy, když se s přáteli bavím o jejich vztahu s Bohem. Někdy jsem trochu zahanbený, ale vždy jsem nadšený z Krista.

Vedoucí (pastýř) týmu, by nejenom měl osobně pečovat o lidi v týmu, komunikovat s nimi, otevírat jim své srdce, aby byl čitelný (toto všechno znamená budovat přátelství), ale hlavně by měl vědět, proč to dělá. Měl by vést lidi ke Kristu, což znamená více Ho poznávat, být závislý na Něm, hledat pomoc u Něj a nevázat ovečky na sebe. Vedoucí by měl odstranit ze svého srdce motivy jako je seberealizace, touha po přijetí od lidí, prázdná rutina, apod. Pán Ježíš je našim vzorem a dal nám laťku hodně vysoko. Jako dobrý pastýř dal svůj život za ovce. Ovce Ho znají a On zná ovce tak, jako On zná Otce a Otec zná Jej. Jako náš přítel položil život za své přátele a dal nám poznat vše, co slyšel od svého Otce. Postavil před nás obrovskou výzvu, být jako On. A je nádherné, že je to zase On, kdo nás uschopňuje k tomu, abychom to mohli naplnit.

Dave Patty: Jak Ježíš vyučoval své učedníky (Lk 5-10)

Ken Croucher: Osobní růst - Láska mezi námi

Paul Tournier: Osamělost mezi lidmi, Návrat domů, 1998

Seminář o práci s mládeží v Seči 1998, Martin Steel: Budování smluvního vztahu

1 Samuelova 18,7; 19,1-3.4-5; 20,12-17;

Seminář o práci s mládeží v Seči 1998, Martin Steel: Budování smluvního vztahu

Přísloví 27,5-6; 22,24-25

Petr Hůšť: Koučing - Pastýř (Jan 10,1-16)

Jan 15,12-15

11. 12. 2001 Stáž KAM 2000/01 - Integrační práce č. 1 - Téma: Přátelství v týmu