Galdíci

Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno." Ježíš jí řekl: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina." Matka řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí." Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli." Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. Výklad zde...

KONTEXT JANA

Ø Klíčový verš Janova evangelia

Jan 20:30-31 Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

Ø Klíčové slovo

Znamení - Pro synoptiky jsou Ježíšovy zázraky dynameis „mocné skutky“. Janovo evangelium používá stále výraz semeia „znamení“, který není nikdy použit pro Ježíšovy zázraky u synoptiků. Podstatné jméno „víra“ nebo sloveso „věřit“ zastává významnou roli ve vyprávění zázraků. V Janově evangeliu zázraky vrcholí vírou (Jan 2,11), u synoptiků je často víra představena jako předem potřebná k obdržení zázračné pomoci (srov. např. Mk 2,5 par.; 6,5–6 par.).

Ø Komu je Jan určen

Nově obráceným a hledajícím - Prolog je plný narážek pro znalé; Obraz ORLA – dívá se zblízka do Slunce a nepotřebuje být stíněn mraky (Jan měl velice blízky vztah s Kristem)

SVATBA V KÁNĚ GALILEJSKÉ

Ø Vesnická svatba – záležitost celé vesnice – hostina trvala obvykle 7 dnů a byli tam zváni všichni vesničané

Ø 7 zázraků v Janovi:

- rozmnožení chlebů (Jan 6,1–15; Mk 6,32–44par.)

- Ježíš kráčející po vodě (Jan 6,16–21; Mk 6,45–52par.)

- uzdravení syna královského úředníka (Jan 4,46–54; Lk 7,1–10par.)

- uzdravení nemocného u rybníku Bethesda (Jan 5,1–15: ve vyprávění se zdůrazňuje, že tento člověk byl nemocný již osmatřicet let [Jan 5,5] a že patří do početné skupiny nemocných, slepých, chromých a ochrnutých [Jan 5,3]; srov. Mk 2,3–12)

- uzdravení slepce od narození (Jan 9; srov. Mk 10,46–52par.: uzdravení slepce Bartimaia v Jerichu) a vzkříšení Lazara (Jan 11; srov. Mk 5,22–24.38–42par.: vzkříšení Jairovy dcery; Lk 7,11–15: vzkříšení syna naimské vdovy)

Ø K zázraku proměnění vody ve víno (Jan 2,1–11) se v synoptické tradici nenajde paralelní text, ani stejný typ zázraku. Je tak velký rozdíl mezi zázrakem proměnění vody ve víno a zázrakem rozmnožení chlebů? Oba dva zázraky jsou ozvěnou tradic Elizea a Eliáše. Rozmnožení chlebů je předem naznačeno v 2 Král 4,42–44 a zázrak proměnění vody ve víno se dá přirovnat k zázraku rozmnožení mouky a oleje v 1 Král 17,7–16 a k zázraku rozmnožení oleje v 2 Král 4,1–7.

Ø 3 otázky: „Luxuswunders“ (W. Bauer) s obrazem Ježíše, jenž je představen u synoptiků. + Ježíšova zdánlivě tvrdá a příkrá odpověď matce + především mimořádné množství alkoholu, za jehož obstarání nese Ježíš odpovědnost. + tajemný výrok o „Ježíšově hodině“

Ø V biblickém pohledu svatební oslava symbolizovala mesiánské období (srov. Iz 54,4–8; 62,4n).

Ø Mariina postava se v celém Janově evangeliu objevuje pouze při dvou příležitostech. Nejprve je zmíněná v Káně, když se Ježíš poprvé zjevuje skrze znamení, které přivede učedníky k víře. Podruhé a naposledy, když ji evangelista zmiňuje ve vyprávění o ukřižování: Ježíš, v závěrečné fázi svého poslání, ji odevzdává jako matku milovanému učedníku (Jan 19,25–27).

Ø Někteří autoři vykládají Mariina slova adresovaná Ježíšovi ve smyslu přímluvné modlitby. Také Marta a Maria, Lazarovy sestry, přednesou Ježíšovi něco podobného: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen“ (Jan 11,3). Rovněž ony nechávají Ježíšovi svobodu, aby zasáhl, jak chce, a prokazují plnou důvěru v něj. V obou případech Ježíš nevyhovuje okamžitě vznesené žádosti, avšak splňuje ji později (srov. také Jan 4,47-50).

Ø Ježíš chce vést k porozumění, že jedná pouze z vlastní iniciativy a že nikdo ho nemůže donutit jednat na základě lidského uvažování. Tento postoj je možné objevit rovněž v Jan 7,2n, kde Ježíš nejprve odmítá jít do Jeruzaléma se svými příbuznými, avšak později se pro to rozhodne (Jan 7,10). Toto odmítnutí se nachází ve slovech: „Můj čas ještě nepřišel“ (Jan 7,6; srov. 7,8). Tento způsob chování prozrazuje, že Ježíš jedná jako naprosto suverénní a svrchovaný pán a že ve svém jednání je závislý pouze na vůli Otcově (srov. Lk 2,49).

Ø „Jak to, že správce hostiny si nevšiml, že docházelo víno?“ Na druhou stranu on není překvapen tím, že víno je opět k dostání, ale je spíše ohromen jeho výtečnou kvalitou. V každém případě správce hostiny, jakožto „neutrální“ svědek, potvrzuje zázračný čin.

Ø Zázrak se uskutečňuje zcela ve skrytu. Když je voda nabrána ze džbánů a přinesena správci hostiny, který ji ochutná, je už vínem. Nikdo z pozvaných na svatbu si nevšímá zázraku, jenž nastal. Nikdo neděkuje dárci. On sám tiše mizí ze scény.

Ø Víno, které Ježíš dává skrze svůj zázrak, má tajemný původ.

Ø S prvním Ježíšovým zázrakem obdarování výtečného vína koresponduje v kontextu celého Janova evangelia poslední výrok „já jsem“, který zní: „já jsem pravý vinný kmen“ (Jan 15,1). V obou textech je přítomná tematika „víno – vinný kmen“. Tento motiv se v biblické tradici spojuje s významem života a radosti (srov. Sd 9,13; Žl 104,15; Jl 2,22n; Sir 31,27; 40,20; Kaz 10,19). Evangelista Jan ve svém evangeliu ukazuje Ježíše jako dárce plnosti života a radosti. Cílem Ježíšova příchodu na tento svět je přinést život v hojnosti (srov. Jan 10,10) a plnost radosti (srov. Jan 17,13).

VÝKLAD:

Ø Epizoda v Káně je tedy modelem celého Ježíšova života, který má své vyvrcholení na kříži. Jednotlivé Ježíšovy zázraky ve prospěch lidí odkazují vždycky na hlubší skutečnost: skrze ně se zjevuje jeho sláva.

Ø Stále se jedná o situace nouze, které jsou Ježíšem odstraněny. Jeho jednání stále daruje více života, který je delší, bohatší a radostnější. A právě v tomto spočívá jádro jeho poslání, jak on sám potvrzuje: „Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti“ (Jan 10,10; srov. 20,31). Ježíš pak v modlitbě k Otci žádá pro své učedníky, „aby oni měli v sobě plnost mé radosti“ (Jan 17,13; srov. 15,11; 16,20–24). V celém Janově evangeliu zazařuje, že Ježíš je Kristus, Syn Boží; a kdo v něj věří, má život v jeho jménu (srov. Jan 20,31).

Ø Matoušovo evangelium uvádí začátek Ježíšova působení horskou řečí, která začíná blahoslavenstvími (Mt 5,3–10). V Markově evangeliu Ježíš začíná svoji misijní činnost zvěstováním „Božího evangelia“, radostné zvěsti, která má svůj původ v Bohu (Mk 1,14). Evangelista Lukáš spojuje začátek Ježíšovy veřejné činnosti s prorockým textem Iz 61,1n, který má ozřejmit jeho mesiánské poslání hlasatele radostné zvěsti (Lk 4,14nn). Čtvrté evangelium klade jako začátek Ježíšova působení událost v Káně, kde dochází k obdarování vynikajícím vínem. Všichni čtyři evangelisté se na začátku svého evangelního vyprávění snaží zdůraznit, že Ježíš lidem přináší plnost života a radosti. To je obsahem jeho působení, to je jeho cílem!

APLIKACE:

Ø Prožíváš ve svém životě radost z Krista, evangelia?

Ø Děláš svou službu z radosti nebo z povinnosti?

Ø Kdy ti naposledy udělal Bůh radost? A kdy ty jemu?