Domů > KÁZÁNÍ PSANÉ > Skutky a víra (Jakub 2,14-26)

Skutky a víra (Jakub 2,14-26)

Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho. Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu? Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka? Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? Tak se naplnilo Písmo: `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost´ a byl nazván `přítelem Božím´. Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry! Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou? - Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků. Studium zde...

Tři otázky k textu (mé odpovědi jsou na konci):

  • Co to vlastně je víra? Jak bys ji popsal, vysvětlil?
  • Jaký je vztah víry a přátelství podle verše 23?
  • Který verš z této pasáže je klíčový, ústřední?

Co je vlastně míněno skutky, kterými se víra projevuje a kterými nikoli? Jakub o některých z nich ve svém listu píše:

  1. Vytrvalost ve zkouškách 1,2-4: Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.
  2. Poslušnost Písma 1,21-25: A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe! Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.
  3. Předsudky, odsuzování druhých 2,1-4: Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: "Posaď se na tomto čestném místě," kdežto chudému řeknete: "Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem." Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně?
  4. Naše slova (jazyk) 3,9-11: Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě. Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji. Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou?
  5. Sváry, rozkoly 4,1-4: Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů? Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete - a nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně. Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.
  • Které z těchto témat je pro Tebe nejaktuálnější?
  • V čem konkrétně se Tě týká?
  • Máš z něčeho činit pokání?
  • Napadají Tě konkrétní kroky ke změně?

Závěr aneb "Taková pěkná tečka za naším příběhem:"

  • 5,16: Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.
  • Najdi si někoho blízkého s kým se můžeš za tyto věci modlit - Přiznat se před ním ke svým hříchům a poprosit ho modlitby a požehnání.

MÉ (TÉMĚŘ DOKONALÉ :-) ODPOVĚDI

  • Co to vlastně je víra? Jak bys ji popsal, vysvětlil?
  • Biblický slovník (Novotný): Věřiti (dověřiti se, uvěřiti), víra. V SZ je slovo věřiti poměrně řídké. Spolu s uvěřiti [dověřiti se] je pravidelným překladem t. zv. kausativního kmene slovesného kořene ’-m-n »býti pevný, spolehlivý, pravdivý«. Znamená tedy: pokládati někoho nebo něco za spolehlivé a podle toho se chovati, tedy důvěřovati, spoléhati se. Za základ lze považovati prostý význam: věřiti tomu, co mi někdo říká, neboli důvěřovati jeho pozorování a úsudku, jeho pravdomluvnosti a spolehlivosti. Základním významem je i tam, kde se ho užívá o vztahu k Bohu, k jeho slovu, k jeho poslům. Víra je tedy způsobem, jímž se člověk setkává s Boží skutečností a poznáva ji. Mnohem důrazněji se uplatňuje jiná, základnější složka tohoto pojmu: věřiti znamená osobně důvěřovati Hospodinu, spoléhati na jeho slovo, na jeho milosrdenství, na jeho moc a na základě tohoto spolehnutí jednati [Dt 9,23; Ž 27,13; 106,12.24]. Osobní důvěra, nikoli theoretické přesvědčení je také smyslem vazby »věřiti v Hospodina« [2Kr 17,14; 2Pa 20,20; Dn 6,23]. V této osobní víře bývá zahrnuta i důvěra k Božím prorokům [2Pa 20,20]. V takovéto víře je zahrnuta i poslušnost Boží vůle, jeho přikázání [Ž 119,66, sr. 106,24n]. Že věřit znamená osobně se odevzdat Hospodinu, uposlechnout ho a postavit se pod jeho soud, je zřejmé Jon 3,5, kde »uvěřili« znamená tolik jako »činili pokání«. Je tu zřejmé, že podstatnou složkou poznání víry je osobní, kající uznání Boží svrchovanosti i vlastní viny. V příběhu *Abrahamovu, tak významném pro sz zvěst, se zdůrazňuje, že Abram nejen uposlechl rozkazu vyjíti ze svého domova a jíti do daleké a neznámé země [Gn 12,1], nýbrž že spolehl na Boží zaslíbení velikého potomstva, i když dosud neměl dětí a podle vší lidské pravděpodobnosti je už nemohl očekávat [Gn 15,2nn]. O tomto jeho bezvýhradném spolehnutí na Boží slovo se říká: »i uvěřil Hospodinu, a počteno mu to za spravedlnost« [Gn 15,6]. Víra jakožto spolehnutí na Hospodina je tedy základem a podstatou spravedlnosti, to jest řádného, normálního vztahu k Bohu.
  • Jaký je vztah víry a přátelství podle verše 23?
  • Pokud nechápeme vírů jen jako teoretické náboženské přesvědčení, ale jako osobní důvěru Bohu, pak logickým výsledkem takovéhoto vztahu je přátelství
  • Který verš z této pasáže je klíčový, ústřední?
  • Pro mne osobně je klíčovým veršem, který shrnuje hlavní myšlenku, tento: 2, 22  "Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti?"