Domů > ŠPEKULOVÁNÍ A KNIHY > Výpisky z knihy Adadamův návrat od Richarda Rohra

Výpisky z knihy Adadamův návrat od Richarda Rohra

"...V dějinách se nikdy nepředpokládalo, že by v mladém muži byla osobní disciplína a zvnitřněné hodnoty. Dokonce se předpokládalo, že v něm tyto hodnoty nejsou, dokud nebyly vyučovány, vyžadovány, trénovány a zkoušeny…Chlapec proto potřebuje skupinu, jíž by si cenil, společnost nebo společenství, ze kterého bude vysílán ven, kterým bude iniciován a do kterého se bude vracet. Bez této domácí základny, které se zodpovídá, je iniciace prakticky nemožná." + "Zdá se že přinejmenším muži se lépe učí pomocí přímých úderů, pomocí akce a pohybu a pomocí ritualizovaného chování než pomocí přednášek, sdílení a slov popisujících jejich city." Více zde...

…muže musí od začátku do konce vysvětlovat muži.

Mým hnacím motorem pro tuto práci byl stálý smutek a zklamání z nedostatku vnitřního života mnoha mužů, s kterými se setkávám. Dokonce mezi duchovními, kněžími a zbožnými laiky i mezi vysokými a úspěšnými průvodci, od kterých bychom očekávali víc.

Co je to iniciace

  • Když měli pocit, že se zhroutí, tehdy učinili průlom. Místo toho, aby se vyhýbali osobní smrti nebo proti ní zuřili, oni prošli smrtí, smrtí svého starého já, svého malého života a vyšli ven na druhé straně s vědomím, že smrt už jim nemůže ublížit… Toto zkušenostní poznání, že smrt ztrácí svou konečnou moc, je podstatou každé skutečné iniciační zkušenosti. Takoví lidé žijí v jiné říši, mimo naše obyčejné strachy, v alternativní realitě,… Myslím, že tento nedostatek přípravy na přechod, naše nevycvičenost v práci se zármutkem a v opouštění, naše neschopnost odevzdat se vyššímu životu je základem celé naší duchovní krize. V každé velké spiritualitě jde o opouštění. Místo toho jsme z ní učinili záležitost braní, získávání, výkonů, vítězství a úspěchů.
  • Ženy byly v historii iniciovány svou podřízenou pozicí v patriarchálních společnostech, krvavým ponížením při menstruaci, porodu a přechodu, výchovou dětí, která rozbourává ego, i jejich většími investicemi do vztahů. Muži k tomu, aby se stali pozitivně přispívajícími nebo moudrými členy většího společenství, vždycky potřebovali nějakou tu bouli na hlavě, pád z příslovečné věže nebo své vlastní krvavé ponížení.
  • Klasickým iniciačním rituálům se skvěle dařilo připravovat muže pro obě etapy jejich života: vycvičit mladé muže v potřebné kázni a úsilí pro vzestupnou první polovinu života a připravit je zavčas na potřebný sestup a opouštění v druhé půlce života.
  • Jestliže vám někdo bude vyprávět o znovuzrození, osvícení nebo spáse a o cestě do nebe a nebude napřed poctivě mluvit o umírání, nevěřte mu.

Proč dnes potřebujeme iniciaci

  • V lidské říši, nejsou-li žádní králové, stanou se mladí bojovníci surovými, mudrci se chovají jako šarlatáni a milovníci se změní v závislé nešťastníky. Je potřeba, aby někdo dal mladému muži hranice a identitu. Ty on nedokáže získat sám, bez vedení.
  • …nemáme kulturu starších, kteří by uměli následující generaci předávat moudrost, identitu a hranice.
  • Vyrůstají chlapci, kteří nikdy nedospějí a chtějí se oženit s matkami namísto s manželkami, a dívky, které chtějí zajišťující a ujišťující tatínky, místo partnerů ochotných riskovat.
  • V pěti přibližných obdobích lidského života (v roce 1., 4., 7., 11. a 14.–17.) prožíváme velká mozková vzedmutí… Proto na každém z těchto stupňů je důležité, abychom kolem sebe ve svém životě měli dobré a dospělé lidi. Pokud žijete vedle lidí, kteří jsou na úrovni sex a přežití“, nebo jak já říkám: na úrovni „ještěrčího mozku, máte malou šanci se posunout výš… Jsme sociálně nakažliví, zejména v adolescentním věku. To vysvětluje, proč iniciace – například biřmování a bar micva se uskutečňovaly kolem 13. nebo 14. roku v kontextu společenství.
  • Oni chtějí, očekávají a hledají velikost, význam, oslovující vizi pro život, výzvu, svatost, dokonce Boha. Děti a dospívající jsou od přírody neuvěřitelně plní naděje. Celý jejich život leží před nimi. Pokud jim není dán tento obraz široké perspektivy stykem s většími lidmi a skrze mimořádné okamžiky , budou se mladí lidé snažit naplnit své očekávání jinými způsoby.
  • …pokud mladí lidé změškají kontakt s širším významem a většími lidmi během klíčových období svých životů, zejména během té poslední zřejméíležitosti ve věku 1417 let, výsledek bude katastrofální.
  • Někteří mladí lidé mohou zakopnout o tuto širší vizi díky prozřetelností, při četbě o životě nějakého světce nebo hrdiny, nebo při setkání s nějakým přítelem či učitelem, který je pozve do oné velké perspektivy.

Velké vzorce mají vždycky pravdu

  • Co zdánlivě může vypadat jako cvičení síly vůle, trpělivosti, poslušnosti a morálního hrdinství, v praxi znamenalo sledovat a vzdát se svého malého já, svých strachů, svých nedostatečných myšlenek a svých iluzí o tom, co je důležité. Nějakým způsobem musel iniciovaný zahlédnout onen široký obraz, alespoň na okamžik
  • Všeobecně prvotní kultury trvaly na vysoké míře ústraní, ticha, hledění a naslouchání i různých druhů utrpení. Iniciace byla vlastně dočasným klášterem pro muže.

Pět základních lekcí iniciace:

  1. život je tvrdý,
  2. nejsi až tak důležitý,
  3. ve tvém životě nejde o tebe,
  4. nemáš to pevně v rukou,
  5. zemřeš.

…odříznout se od závislosti, odříznout se od omezeného pohledu na sebe sama, odříznout se od autonomního ega, odříznout se od zabezpečenosti chlapectví a téměř násilím být protlačeni k zodpovědnému mužství. To se bude západním lidem zdát negativní a náročné.

V duchovním životě bez skupiny nic nejde dost hluboko ani netrvá dostatečně dlouho. Ego v takovém případě nemá žádnou vnější korekci, potvrzení nebo přirozeného učitele.

Život je tvrdý

  • Než může začít uzdravování, musí vám být zle a musíte být unaveni z toho, že je vám zle a že jste unavení. (Moudrost Dvanácti stupňů)
  • Možná proto se iniciace vždycky odehrávaly v přírodě a zahrnovaly různé podoby osamění.
  • Bolest je velký učitel, přestože nikdo z nás si to nechce připustit. Pokud svou bolest nepřeměníme, budeme ji tak či onak dál předávat.
  • Připadá mi úžasné, že kříž se stal hlavním křesťanským logem, přestože jeho dosti zřetelné poselství je ve většině křesťanských zemí, církvích i jednotlivcích rázně odmítáno. Jde nám jasně o vzestup, dosahování a hromadění. Kříž se stal pouhou ozdobou, kouskem bižuterie. Z Ježíšova symbolu jsme si udělali mechanickou a vzdálenou teorii zástupné oběti, která nahradila plně osobní a intenzivní proces individuálního sebeobětování, samotné stupně rozvoje lásky. Z Ježíše se stal kosmický řešitel problémů,…
  • Musíme být přesvědčeni o kříži, o cestě do nevyhnutelné noci, a potom nám bude jako dar nabídnuto vzkříšení.
  • Dáváme přednost dobře známému a navyklému, protože to nové vždycky vyžaduje smrt navyklého, v němž se ego tak dobře skrývá.
  • V duchovním životě není žádné jinde. Především i vposledku jsi ty sám svým hlavním problémem… Lidské bytosti udělají cokoli, aby se vyhnuly problémům s já“, teď“ a tady.
  • Iniciace vůbec nebyla moralistická. Byla mystická a kontemplativní.
  • Zdravá spiritualita vede člověka zpět do rajské zahrady, jež je archetypálním obrazem lásky, intimity a plodnosti, nicméně vede jej vždy skrze jinou zahradu – Getsemanskou.
  • Nepřekvapí, že dramatickým způsobem zraněný muž se stal ústředním symbolem proměny v křesťanství. Od okamžiku, kdy se zabití Boha stalo vykoupením světa, i ty nejhorší věci mají už navždy moc stát se věcmi nejlepšími. Nic už tedy nemůže být úplně slepá ulička a všechno je schopno nového tvaru a nového významu… To dává hluboký význam tomu, proč křesťanství uctívá žalostně zraněného muže tedy ten nejméně pravděpodobný a nejméně uspokojivý obraz Boha.
  • Nejsme jenom pojmenováváni; také jsme obvykle označeni na těle, tak jako Jákob byl od anděla zraněn na boku. Toto zranění vždycky znamená, že jsme ušli potřebnou vzdálenost a dokončili potřebný cyklus: Dokážu to vydržet a nejsem oběť.“ Vzpomeňme si, že Jákob pokračoval v zápase, dokud nedostal požehnání, ale přitom to hlavní požehnání, které dostal, byla jeho schopnost zápasit celou noc, vzdor zraněnému boku.

Nejsi důležitý

  • Správná slova nám všem dávají falešný pocit důležitosti; správný čin z nás dělá navždy začátečníky, a to ne moc důležité.
  • Mistr učí nejen celou svou osobou, ale i tím, že přejde rychle a přímo k podstatě lekce, místo aby pouze předával informace nebo techniky. Mistr má autoritu, aby položil důraz na osvícení hned na začátku, ne až na konci. Okamžitě přechází k jádru věci a přeskakuje všechno vysvětlování, nuance, změkčování nebo odstraňování překážek pro neochotné ego.
  • Mistři vedou své žáky do prostorů proměny, ale ne vždycky je vyvedou zpátky ven. Nechají vás samotné, úmyslně bezradné. Mistr se nebojí udělit vám dávku ponížení, aby určil, jestli už jste aspoň na úrovni mateřské školky. Pokud se při menším ponížení svého ega okamžitě bráníte, pak mistr ví, že ještě nedošlo k vaší základní transformaci ve vaše Boží Já.
  • Domnívám se, že hlavní důvod, proč iniciace vymřela, je, že nebylo k dispozici dost mistrů. Musely nám stačit institucionální kněží a duchovní, autoritativní role místo lidí s autoritou.
  • Ježíš věděl, že než člověk pochopí, že má nějaké pravé Já, musí být znejistěno jeho falešné já, ale znejistit naše bezpečnostní systémy a naše ego, do toho se nám nikdy nechce.
  • „Ustanovuji tě ..., abys ničil a bořil, stavěl a sázel (Jr 1,10). Opravdoví mistři jako Jeremjáš a Ježíš jsou současně proroci i duchovní, a proto jejich učení pro nás bývá až příliš silné. Oni bourají i staví, ale jediný důvod, proč vám mohou sdělit, že nejste tak důležití, je ten, že současně oznamují vaši nekonečnou a nezaslouženou důležitost… Většina západních lidí není už ochotna takovou porážku tolerovat, protože forma a styl se stávají tím jediným, co máme.
  • V Americe bychom se takových mistrů ptali, jakým právem k nám takto hovoří a jestli si myslí, že nás znají tak dobře, aby nám dávali tak tvrdé rady. Kdybych k většině lidí mluvil tak, jak ke mě mluvili někteří moudří lidé, tak by mi řekli, že je neposlouchám a že jsem arogantní.
  • Odešel jsem od něj s vědomím, že Bůh je dobrý, a v důsledku toho jsem věděl, že i já jsem dobrý i když skoro náhodou.
  • Nejsem-li král, pak království má nejlepšííležitost ke mě proniknout. Jsem-li král, je to uzavřený systém.

Ve tvém životě nejde o tebe

  • Po každém iniciačním zážitku víte, že jste součástí mnohem většího celku.
  • Uvědomit si, že náš život se netočí kolem nás, je veliký a monumentální posun ve vědomí a je vždycky předáván i přijímán s velkými obtížemi.
  • Iniciace - dlouhá pouť bez plánu a peněz, či možná pobyt ve vězení nebo život v pronásledování.
  • Jsem přesvědčen, že důvod, proč my, křesťané, tak špatně rozumíme mnohému z Ježíšových učení, je ten, že nechápeme Ježíšův způsob vyučování jako způsob duchovního mistra.
  • Neučil nás, abychom si vyvěsili firemní štít a snažili se obrátit lidi na naše bohoslužby, ale přesně naopak, abychom přebývali v jejich domovech a jedli jejich jídlo! To je silná řeč proti institucím. Můžeme si jenom představovat, nakolik jiná by byla historie, kdyby křesťané byli absolvovali tento výcvik.
  • Z tohoto důvodu je Horské kázání esence Ježíšova učení historicky velmi málo citováno v církevních dokumentech, přestože vždycky byli lidé jako František z Assisi,… kteří si z něj učinili mapu pro svůj život.

Nemáte to pevně v rukou

  • Zkoušejte si zavčas jen tak cvičně nechat věci být; druhá polovina vašeho života pak bude mnohem radostnější.
  • Tato hluboká zásobárna moudrosti – bezmocnost – byla často vyučována tak, že mladý hledající byl vystavován delšímu období mlčení a samoty, většinou spojenému s postem. Bylo to experimentování se sebepopíráním, nedostatečnou stimulací a absencí výkonu, aby tak mohl dotyčný čerpat z jiného zdroje. To se normálně dělo v přírodě
  • Jestliže poznání, že ve tvém životě nejde o tebe, znamenalo převychovat intelekt, pak poznání, že nedržíš věci v rukou, znamená převychovat vůli.
  • Uniformita bývá založena na nějaké úrovni donucování, ale skutečná jednota se vytváří láskou z rozličnosti, a to je důvod, proč pravou jednotu vytváří Duch. Starší musí zaujmout svou pravou roli a mladí musí rozpoznat, že je potřebují. V našem naruby obráceném světě teď máme starší, kteří závidí mladým a napodobují je!
  • Iniciace věřila, že ušlechtilosti se dá naučit a velikost lze předávat. ída nebyla dána jen vyděláváním peněz, jak je tomu dnes, ale šlo také o osobní hloubku a šíři, dovednosti, výcvik, prožívání života, víru i mravy. Kontrola kvality byla zabudována do společnosti pomocí iniciace a stařešinové vykonávali svoji správnou úlohu jako nositelé dědictví moudrosti. Nezdá se, že současná generace rodičů a starších rezignovala na tuto úlohu?
  • Pro začátek musíme uznávat, ctít a užívat moudré lidi, kteří už mezi námi jsou. Mezi námi je takových mudrců mnoho, ale možná nejsou příliš viditelní a nezastávají vlivné pozice… Neodebírají vám energii, ale naopak vám ji dodávají. Víte, že mají v sobě přebytek života a možná je tam i trochu pro vás… Měli bychom si sami zorganizovat svá vlastní setkání Na plovárně“ jako chvíle, kdy budeme vyučováni, aniž budeme čekat na odborníky nebo oficiální vyučování. Hledání dokonalého je většinou nepřítelem opravdu dobrého.
  • Stát se králem trvá dost dlouho a většinou se to nestane před 55. rokem věku.
  • Mužská láska má tu povahu, že strukturuje ego. Je to tvrdá láska, ale přece je to láska taková, jakou muž uznává a ctí pokud není krutá nebo ponižující. Pro muže láska nefunguje, pokud je rozdávána příliš lacino, příliš rychle nebo příliš snadno… Jedinečná vlastnost takové lásky je, že dává chlapci vládu nad vlastní impulzivitou, udílí hranice jeho egu a dává mu pocit vlastní identity a moci: Mohu udělat něco, abych tuto lásku získal; mohu pro to pracovat; mohu se zlepšovat. Otcovská láska není tím, nač bych nemohl mít vliv, jak tomu obvykle bývá u lásky mateřské. Těm nejzdravějším lidem, které znám, se dostávalo od rodičů kombinace podmíněné a nepodmíněné lásky.
  • V dějinách se nikdy nepředpokládalo, že by v mladém muži byla osobní disciplína a zvnitřněné hodnoty. Dokonce se předpokládalo, že v něm tyto hodnoty nejsou, dokud nebyly vyučovány, vyžadovány, trénovány a zkoušeny… Chlapec proto potřebuje skupinu, jíž by si cenil, společnost nebo společenství, ze kterého bude vysílán ven, kter