Galdíci

• Devět měsíců trapného vysvětlování, neodbytná příchuť skandálu - zdá se, že si Bůh pro svůj příchod připravil ty nejvýš pokořující okolnosti, aby zabránil jakémukoli obvinění z protekcionářství. Jsem přesvědčený, že když se Boží syn stal člověkem, hrál podle pravidel - podle drsných pravidel: malá města nezachází s chlapci s podezřelým původem zrovna nejlaskavěji.
• Jenže mesiáše, který přišel, zdobila jiná sláva, sláva pokory. ""Bůh je velký", toto volání muslimů je pravdou, které lidi nemusela učit žádná nadpřirozená bytost," píše otec Neville Figgis. "Že Bůh je maličký, to je pravda, které lidi naučil Ježíš." Bůh, který burácel, který dokázal vojsky a říšemi pohybovat jako figurkami na šachovnici, tento Bůh se v Palestině objevil jako novorozeně, které neumělo mluvit, jíst pevnou stravu ani ovládat svůj močový měchýř, závislé na jedné dospívající dívce, že ho bude chránit, krmit a milovat.
• Židé si strach s uctíváním Boha spojovali zcela jistě. Mojžíšův hořící keř, Izajášův žhavý uhlík, Ezechielovy nadpozemské vize - člověk "požehnaný" bezprostředním setkáním s Bohem mohl očekávat, že odejde ožehnutý, se zářící kůží nebo třeba napůl chromý jako Jákob... Mezi lidmi, kteří Boha obezdili oddělenou svatyní a chránili se vyslovovat či přesně psát jeho jméno, se Bůh naprosto neočekávaně objevil jako miminko ve žlabu. Je snad něco méně děsivého než novorozeně s ručičkama a nožičkama přitaženýma k tělíčku? V Ježíši Bůh objevil způsob, jak se přiblížit k lidským bytostem, aniž by v nich vzbudil strach.
• Jako jediné ze všech náboženství připojilo křesťanství statečnost ke ctnostem stvořitele.
• "On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření," napsal později jeden apoštol "On předchází všechno, všechno v něm spočívá." Ale ta hrstka očitých svědků o vánoční noci nic z toho neviděla. Viděli, jak se jedno novorozeně horko těžko snaží dýchat plícemi, které tu noc používá poprvé. Mohla to být pravda, tenhle betlémský příběh o Stvořiteli, který sestoupil na jednu planetku, aby se tam narodil? Jestli to pravda je, pak je to příběh jako žádný jiný. Nikdy už se znovu nemusíme ptát, jestli to, co se děje na tomhle špinavém planetárním tenisovém míčku, zajímá zbytek vesmíru. Není divu, že se sbor andělů dal spontánně do zpěvu a vyrušil nejen několik pastýřů, ale celý vesmír.

POKUŠENÍ NA POUŠTI

• Satan Ježíše pokoušel, aby změnil pravidla a dosáhl svých cílů oslnivou, zkratkovitou cestou. Lákal Ježíše na možnost těšit se z kladných stránek člověčenství, ovšem nezažívat ty záporné: užívat si chuti chleba a nebýt přitom podřízený pevně daným zákonům hladu a zemědělství, riskovat a nebýt přitom ve skutečném nebezpečí, zakoušet slávu a moc a přitom nebýt v nebezpečí bolestného odmítnutí - zkrátka nosit, ale ne kříž
• Ježíše asi stála nejvíc přemáhání ochota pokušení vůbec podstoupit. Proč pokušitele prostě nezničit?
• Jaký by Mesiáš měl být? Mesiáš lidumil, který by kamení dokázal proměňovat v chléb, aby sytil zástupy? Mesiáš Tory, tyčící se na vrcholku chrámu? Mesiáš král, vládnoucí nejen nad Izraelem, ale nade všemi královstvími světa? Zkrátka a dobře, Satan Ježíši nabízel příležitost být oním fantastickým mesiášem, o jakém si myslíme, že právě takového chceme. Přejeme si cokoli, jen ne trpícího mesiáše.
• Ježíš se vzdal své největší výhody: Moci vynutit si víru. Dobrota se nedá vynutit z vnějšku, seshora dolů. Musí vyrůstat zevnitř, zezdola nahoru.
• Ježíš se neřídil seznamem "co musím dneska udělat" a pochybuji, že by ocenil současný důraz na dochvilnost a přesné plánování. Dva z jeho nejpůsobivějších zázraků (vzkříšení Lazara a Jairovy dcerky) se udály proto, že přišel příliš pozdě, než aby ony nemocné uzdravil.
• Pozvání na večeři přijímal téměř od kohokoli, a tak se stalo, že žádná známá osobnost neměla různorodější seznam přátel, od boháčů přes římské setníky a farizeje až k výběrčím daní, prostitutkám a obětem malomocenství. Lidé byli s Ježíšem rádi; kde byl On, tam byla radost.
• Často odešel stranou a modlil se, jako by se šel nadýchat čistého vzduchu z kyslíkového přístroje, aby dostal sílu žít na znečištěné planetě.
• Běžte a povězte Janovi, co jste tu viděli. Povězte mu, že tu jsou lidé, kteří prodali své vodící psy a pustili se do malování. Povězte mu, že tu jsou lidé, kteří vyměnili své invalidní vozíky za pohorky. Povězte mu, že ti, co bývali na dně, teď plují na plné plachty a spousta lidí k ničemu teď poprvé v životě zažívá, k čemu všemu jsou dobří.
• Jeho slova byla krátká, přesná, strašná a velice osvěžující. Svá nejproslulejší ponaučení pronesl jako spontánní odpověď na otázky. Starého rabiho se jeho žák ptal: "Proč vy rabíni svoje učení tak často předkládáte formou otázky?" Rabi vypálil: "A co je na otázce špatného?"
• Příběhy se pamatují lépe než pojmy či osnovy.
• Ježíš se neohlíží na popularitu a většinu svých poznámek nevěnuje masám, nýbrž upřímně hledajícím. Stále je tlačí k hlubšímu sebevydání, slovy tak silnými, že by zarazila prostě kohokoli.
• Jeho učedníci byli obyčejní. Nezdá se, že by si Ježíš své následovníky vybíral na základě přirozeného talentu, zdokonalitelnosti či velikého potenciálu. Nedokážu se zbavit dojmu, že Ježíš nejraději pracuje s vyloženými začátečníky.

BLAHOSLAVENSTVÍ

• Původní řecký výraz pro blahoslavenství znamená něco jako krátké radostné zvolání: "Ó, ty šťastlivče!" Ježíš vlastně řekl: "Jaké štěstí mají smolaři!"
• Blahoslavenství tohoto světa podle J.B.Philipse
• Šťastní jsou průbojní, neboť oni se ve světě prosadí
• Šťastní jsou otrlí, neboť oni životu nikdy nedovolí, aby je zranil.
• Šťastní jsou ti, kdo si stěžují, neboť nakonec je vždy po jejich.
• Šťastní jsou lhostejní, neboť ti si se svými hříchy starosti nedělají.
• Šťastní jsou otrokáři, neboť oni mají výsledky.
• Šťastní jsou dobře informovaní, neboť oni se vyznají.
• Šťastní jsou výtržníci, neboť vědí, jak na sebe upoutat pozornost.
• Blaze chudým v duchu = Blaze zoufalým

• Chudí, hladoví, plačící a utlačovaní jsou vpravdě požehnaní díky přirozené výhodě, kterou mají oproti těm bezstarostnějším a soběstačným. Lidé bohatí, úspěšní a krásní se v životě nejspíš prosazují díky svým přirozeným darům. Lidem, kteří takové přirozené výhody postrádají, a nedokáží proto uspět v království tohoto světa, nezbývá než se v nouzi obrátit pro pomoc k Bohu.
• Raději bych trávil čas se služebníky než s hvězdami: mají hloubku a bohatství, a dokonce i radost, jaké jsem nikde jinde nenašel. Služebníci pracují za nízký plat, denně je čeká dlouhá pracovní doba a žádný potlesk, "plýtvají" svým nadáním a schopnostmi mezi chudými a nevzdělanými. A přece, zatímco svůj život ztrácejí, zároveň ho nacházejí. Nebyl jsem připravený jim závidět.

KÁZÁNÍ NA HOŘE

• Ježíš zákon upravil tak, že ho nikdo nemůže dodržovat, a pak nám uložil, abychom jej dodržovali.
• Křesťané mají dvojí občanství: jedno v království Kristově a druhé v království světa. Extrémismus v Kázání na hoře platí plně pro Kristovo království, ale ne pro království pozemská.
• Kázání na hoře mi nepomohlo polepšit se; prostě mi ukázalo všechny oblasti, kde jsem se nepolepšil.
• Tolstoj byl pro mne první autor, který splnil ten nejtěžší úkol: učinit Dobro stejně uvěřitelným a přitažlivým jako Zlo.
• Máme jen jeden způsob, jak vyřešit napětí mezi náročnými ideály evangelia a krutou realitou našeho vlastního života: přijmout, že nikdy neobstojíme, ale že obstát nemusíme.
• Nejtragičtějším omylem by bylo proměnit kázání na hoře v další formu zákonictví; vždyť právě ono by každé zákonictví mělo ukončit. Zákonictví, jako bylo zákonictví farizeů, nikdy neuspěje, ne proto, že je příliš přísné, ale proto, že není přísné dost. Kázání na hoře burácivě, nezpochybnitelně dokazuje, že před Bohem jsme si všichni rovni.
• Ježíš vynáší na povrch popíraný hřích, ovšem promíjí jakýkoli hřích dobrovolně přiznaný.
• Ježíšův život odmítnutí charakterizovalo. Sousedé se mu smáli, rodina pochybovala o jeho duševním zdraví, nejbližší přátelé ho zradili a krajané jeho život vyměnili za život jednoho teroristy. Během celé své veřejné služby to Ježíše táhlo k chudým a zavrhovaným, ke spodině.
• Ježíš se nikdy nesetkal s chorobou, kterou by nemohl uzdravit, s vrozenou vadou, kterou by nedokázal odstranit, s démonem, kterého by nemohl vyhnat. Ale potkal skeptiky, které nedokázal přesvědčit, a hříšníky, které nemohl obrátit.
• Zázraky přitahovaly davy a sklízely potlesk, to ano, jen zřídka ale podněcovaly k pokání a k dlouhodobé víře.
• Ježíšova uzdravení nejsou nadpřirozené zázraky v přirozeném světě. Jsou to jediné skutečně "přirozené" události ve světě nepřirozeném, déminizovaném a zraněném.

UKŘIŽOVÁNÍ, VZKŘÍŠENÍ A NANEBEVZETÍ

• Ve svém jádru vlastně Getsemane zobrazuje příběh nevyslyšené modlitby. Kalich utrpení nebyl odňat.
• Kdyby Ježíš řekl na kříži jen jediné slovo, vynechal osobní oběť a přeskočil choulostivou budoucnost vykoupení, království by se vůbec nepřibližovalo jako hořčičné zrnko, království by spadlo jako krupobití.
• Slabý, odmítnutý, odsouzený, naprosto sám - teprve tehdy připadalo Ježíši bezpečné vyjevit svou totožnost a přijmout titul "Kristus".
• Co kdyby se žádný anděl neobjevil a Abraham by zabořil nůž do srdce svého syna, svého jediného syna, kterého miloval? Co potom? Na Kalvárii se to stalo, a Synu připadalo, že je otcem opuštěn.
• Kříž se stal symbolem víry teprve ve čtvrtém století. Jak upzorňuje C. S. Lewis, ukřižování ve výtvarném umění nezdomácnělo, dokud všichni, kdo je viděli ve skutečnosti, nevymřeli.
• M. Scott Peck:" Jsou tucty způsobů, jak nakládat se zlem, a několik způsobů, jak nad ním zvítězit. Ty všechny vycházejí z pravdy, že vposledku jediný způsob, jak přemoci zlo, je nechat je, ať se udusí uvnitř ochotné, živé bytosti. Když je v ní zachyceno, jako krev v houbě nebo kopí v srdci ztrácí sílu a dál už neproniká."
• Evangelia Ježíšovo zmrtvýchvstání nepředstavují stylem apologetické literatury, kde každou hlavní myšlenku podepírají argumenty; představují je spíše jako šokující vyrušení, které nikdo neočekával, nejméně pak Ježíšovi bojácní učednicí.
• J.R.R. Tolkien často čelil obvinění, že fantasy literatura je únikový způsob, jak odvést pozornost od tlaků "reálného" světa. Odpovídal prostě:"Vše záleží na tom, odkud člověk uniká. Útěk zběha a únik vězně posunujeme velmi odlišně. Vždyť proč bychom se měli posmívat člověku, který se poté, co se dostal do vězení, pokouší dostat odtamtud pryč a jít domů?
• Ti, kdo Ježíše znali nejlépe, věděli, že dává dokonalý smysl. Jeho styl se hodil k Božím způsobům a povaze. Bůh se vždy pouštěl pomalou a obtížnou cestou: respektoval lidskou svobodu, ať už to stálo cokoliv. Dorothy Sayersová: "Bůh nezrušil skutečnost zla, on ji proměnil. Nezastavil ukřižování, vstal z mrtvých." Hrdina nesl všechny následky, a přece triumfoval.
• Věřím, že velikonoční příběh by bez oněch jizev na Ježíšových rukou, nohou  na boku nebyl úplný. Jizvy jsou pro něj symbolem života na naší planetě, trvalou připomínkou oněch dní uvěznění a utrpení.
• Nevzkříšený Ježíš mi v mnoha ohledech připadá přijatelnější. O Veliké noci e stává nebezpečným. Kvůli Velikonocům  jeho výstředním tvrzením musím naslouchat a už si nemohu vybírat mezi jeho výroky. Navíc Velikonoce znamenají, že se tu někde potuluje na svobodě. Stejně jako jeho učedníci ani já nevím, kde se Ježíš asi ukáže, jak ke mně asi promluví, o co mě asi požádá.
• Je pro mě mnohem snadnější přijmout, že se Bůh  vtělil do Ježíše Nazaretského, než že je vtělený do lidí, kteří chodí do kostela v naší čtvrti - a do mě.

KRÁLOVSTVÍ: PŠENICE MEZI KOUKOLEM

• Boží království přichází s mocí, jíž lze odolat. Je pokorné, nevtíravé a toleruje existenci zla.
• Ježíš vyučoval, že Boží království přichází postupně. Současně "už je", a zároveň "ještě není", je přítomné I budoucí.
• C.S. Lewis: "Proč přistává Bůh na úzeí obsazeném nepřítelem maskovaný a proč uvádí do chodu jakousi tajnou společnost, která podrývá zlo? Proč nepřistane ve zbroji a neprovede invazi? Což na to nemá dost síly? Nu, křesťané se domnívají, že jednou ve zbroji přijde; kdy, to nevíme. Můžeme ale uhodnout, proč otálí. Chce nám dát příležitost se na jeho stranu dobrovolně přidat… Bůh zaútočí. Kladu si nicméně otázku, zda lidé, kteří Boha žádají o otevřený a přímý zásah do našeho světa, tak docela vědí, jak to bude vypadat, až k tomu dojde. Až se to stane, bude konec světa. Když autor vyjde na jeviště, je hra dohrána.
• Tou měrou, jakou církev ztrácí víru v Kristův návrat a spokojuje se s tím, že místo předsunuté hlídky království z jiného světa bude pohodlně zabydlenou součástí tohoto světa, tou měrou riskujeme, že ztratíme víru ve svrchovaného Boha.
• Výraz "den Páně" ve starém zákoně vyvolával strach, zatímco v Novém zákoně probouzel odvahu, protože novozákonní pisatelé poznali Pána, o jehož Den jde. Věděli už, co mohou očekávat. Když Ježíš žil na zemi, slepým vracel zrak a uzdravoval chromé; vrátí se, aby vládl nad královstvím, které nemoci ani postižení nezná. Na zemi umřel a vstal z mrtvých; při svém příhodu uvede smrt v nebytí. Na zemi vyháněl démony; při svém příchodu zničí toho Zlého. Na zem přišel jako dítě narozené ve stáji; vrátí se jako oslnivě zářící postava, popsana v knize Zjevení. Království, které dal do pohybu na zemi, nebylo koncem, jen začátkem konce.
• Mnozí z křesťanů, kteří dnes tak vehementně odsuzují homosexualitu, o níž se Ježíš nezmínil, ignorují jeho naprosto známý zákaz rozvodů.
• Ale jak být věrný náročným požadavkům na mravní bezúhonnost a zároveň milosrdný vůči těm, kteří je nenaplňují?
• Skvělý, nezkrotný, jemný, tvořivý, těžko definovatelný, nezjednodušitelný, paradoxně pokorný - při podrobném zkoumání Ježíš obstojí. Chci mít Boha, jako je on.
• Korán slovo láska ani jednou nespojuje s Bohem. Aristoteles bez obalu prohlásil: "Bylo by výstřední, kdyby někdo prohlašoval, že "miluje Dia" nebo, že když na to přijde, Zeus miloval nějakou lidskou bytost. S tím vším oslnivě kontrastuje křesťanská Bible, když tvrdí, že "Bůh je láska".
• Jak mi svěřil jeden lékař, pracující v hospicu, "Když se moji pacienti modlí, hovoří s někým, kdo skutečně zemřel - něco takového neplatí o žádném terapeutovi, psychologovi ani poradci umírajících."
• Díky kříži mám naději.To Služebníkovými ranami jsme uzdraveni, řekl Izajáš - nikoli jeho zázraky. Jstliže Bůh dokáže vyrvat takové vítězství z čelistí zjevné porážky, načerpat sílu z okamžiku absolutní slabosti, co všechno by mohl udělat se zdánlivými nezdary a s útrapami mého vlastního života. Vůbec nic - dokonce ani vražda vlastního Božího syna - nedokáže ukončit vztah mezi Bohem a lidskými bytostmi. V alchymii vykoupení se onen nejpodlejší zločin stává naší uzdravující silou.