Domů > ŠPEKULOVÁNÍ A KNIHY > Výpisky z knihy Zklamán Bohem od Philip Yancey

Výpisky z knihy Zklamán Bohem od Philip Yancey

"Jak by se mi mohl Bůh zjevit způsobem, který by nepřipouštěl žádné pochybnosti, kdyby mě přitom v určitém ohledu nezničil? Kdyby nebyl prostor pro pochybnosti, nebyl by prostor ani pro mne." Frederic Buechner + "Každým jejich soužením byl sužován." Bůh možná skrýval svou tvář, ale jeho tvář byla zalitá slzami. + Bible v podstatě spojení obyčejných lidí s Božím Duchem předkládá jako vrcholný úspěch stvoření. + Mnoho podrobností nám zůstává skrytých nikoli proto, že se Bohu líbí nechávat nás v temnotě, nýbrž proto, že nejsme schopni vstřebat tolik světla. Více zde...

  • Průzračně jasné vedení může sloužit určitému účelu - může například dostat dav právě osvobozených otroků přes poušť, ale nezdá se, že by povzbuzovalo duchovní rozvoj.
  • Boží přítomnost jakoby přinesla pravý opak žádoucího účinku. Izraelci nereagovali uctíváním a láskou, nýbrž strachem a otevřenou vzpourou.
  • To, že láska nefunguje podle pravidel moci, může přispět k vysvětlení, proč se někdy Bůh jakoby ostýchá použít svou moc.
  • Velký vědec Isaac Newton kdysi učinil pokus, při kterém se díval na odraz slunce v zrcadle. Ostré světlo mu ozářilo sítnici a přivodilo mu dočasnou slepotu. I když se tři dny skrýval za zataženými závěsy, nepřestával vidět zářivou skvrnu. "Všemožnými prostředky jsem se snažil odpoutat svou představivost od slunce, ale jakmile jsem na ně pomyslel, okamžitě jsem viděl jeho odraz, přestože jsem byl ve tmě." Kdyby se byl díval o několik minut déle, mohl přijít o zrak natrvalo… Neměli bychom být za Boží skrytost vděční, místo abychom kvůli ní cítili zklamání?
  • Energický král David porušil každý psaný zákon kromě jediného: miloval Boha celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou duší.
  • Většina proroků - Izaiáš, Ozeáš, Abakuk, Jeremiáš, Ezechiel - se nemohli před svými posluchači blýsknout žádnými projevy všemohoucnosti; měli jen sílu slov.
  • "Po Jonášovi se už člověk nikdy nemůže spolehnout na to, že Bůh nebude znovu milosrdný." Robert Frost
  • Kristus se po vzkříšení ukázal jen lidem, kteří v něho již věřili. Pokud víme, Ježíše po jeho smrti neviděl ani jeden nevěřící… Ježíš Kristus však nikoho nenutil aby v něho věřil. Raději jednal tak, že k sobě lidi přitahoval, aby vyšli ze sebe a obrátili se k němu.
  • Tři velká ponížení: Prvním nylo Kristovo vtělení, kdy na sebe vzal omezení lidského těla. Druhým byl Kristův kříž, kdy zakusil potupu veřejné popravy. Třetí ponížení představuje církev. Ve strašlivém sebezapření Bůh svěřil svou pověst obyčejným lidem.
  • Rozdíl mezi Zákonem a Duchem je rozdíl mezi životem a smrtí, mezi otroctvím a svobodou, mezi dětstvím a dospělostí. Kdy by se k něčemu takovému chtěl vracet?
  • Jako celek je kniha Jób především o víře v její nejryzejší podobě… Jóbův příklad, vykreslený v ostrých rysech, ukazuje, jak život na zemi ovlivňuje vesmír… Nakonec tato sázka přesvědčivě prokázala, že víra jediné lidské bytosti znamená opravdu velice mnoho. Jób potvrzuje, že na naší reakci na zkoušky záleží… Bůh znovu vsadí svou pověst na reakci nevyzpytatelných lidských bytostí.
  • Jób nás učí, že právě ve chvíli, kdy je víra nejtěžší a nejméně pravděpodobná, je jí nejvíce potřeba.
  • Zkuste si doma znovu přečíst Ježíšův příběh. Byl k němu život "spravedlivý"? Pro mě kříž navždycky odboural základní předpoklad, že život bude spravedlivý… Bůh na otázku nespravedlnosti neodpověděl slovy, nýbrž svým navštívením, Kristovým vtělením.
  • "Přikazovat nám, abychom vůbec někdy milovali Boha, nemluvě o chvílích, kdy jsme na poušti, je jako přikazovat nám, abychom byli zdraví, když jsme nemocní, abychom zpívali radostí, když umíráme žízní, abychom běželi se zlomenýma nohama. Přesto je to první a největší přikázání. I na poušti - obzvláště tam - ho máme milovat." Frederick Buechner
  • Bůh říká, že snažit se o vysvětlení věcí, které Jób chce vysvětlit, by bylo jako snažit se vysvětlit Einsteina mlži. Bůh neodhaluje svůj velikolepý projekt. Zjevuje sám sebe.
  • Poznání je pasivní, intelektuální - utrpení je aktivní, osobní. Žádná intelektuální odpověď utrpení nevyřeší.
  • Zejména Boží oblíbenci nejsou imunní vůči zarážejícím dobám, kdy se zdá, že Bůh mlčí.
  • Žalm 23 je vzorem dětské vír; Žalm 22 je příkladem věrnosti, hlubší a tajemnější víry. Život s Bohem mže zahrnovat obojí… Zlo a utrpení, které postihují náš život, jsou pro Boha natolik skutečné a významné, že byl ochoten nést je s námi a sám je prožít. V ten den sám Ježíš zakusil Boží mlčení - z kříže citoval Žalm 22, nikoli Žalm 23.
  • Lidské bytosti rostou námahou, prací, úsilím, a lidská povaha svým způsobem potřebuje spíš problémy než řešení.
  • Rabín Abraham Heschel: "Vírou, jako je Jobova, nelze otřást, protože je sama výsledkem otřesů."
  • Pokud si projdete zbytek Nového zákona, nenajdete tam nic z rozhořčení Joba, zoufalství Kazatele nebo trýzně knihy Pláč… Nepředkládají žádné skutečné vysvětlení utrpení, ale neustále poukazují na dvě události - Ježíšovu smrt a vzkříšení - jakoby představovaly nějakou obrazovou odpověď… Když se zdá, že Bůh je pryč, může být úplně nejblíž. Když Bůh vypadá mrtvý, možná znovu ožívá.
  • Zdola vnímáme zázrak obvykle jako vpád, jako proniknutí do přirozeného světa s podivuhodnou silou, a po takových znameních toužíme. Ale shora, z Boží perspektivy, je skutečným zázrakem transpozice, kdy se lidská těla mohou stát nádobami plnými Ducha a obyčejné skutky lásky a dobroty se mohou stát Božím vtělením na zemi.
  • Jedním troufalým poselstvím knihy Jób je, že bohu můžete říct cokoli. Uvrhněte na něj svůj zármutek, hněv, své pochybnosti, svou hořkost, své pocity zrady, své zklamání - on to unese. Bible poměrně často ukazuje, jak duchovní velikáni s Bohem zápasí. Raději odejdou kulhaví, jako Jákob, než aby Boha vytěsnili.
  • Jób pociťoval tíhu Boží nepřítomnosti; pohled za oponu však ukazuje, že v určitém smyslu mu Bůh nikdy nebyl blíž než právě tehdy.
  • Když trváme na viditelných důkazech od Boha, můžeme si tím docela dobře připravovat cestu k trvalým pocitům zklamání. Pravá víra se nesnaží zmanipulovat Boha, aby plnil naši vůli, a spíš nás vede k tomu, abychom plnili jeho vůli.
  • Víra konec konců představuje určitý stesk po domově - po domově, kde jsme nikdy nebyli, ale po němž jsme ani na chvíli nepřestali toužit.