Zinzendorfova teologie krve a ran
Obraz „Ecce Homo“ od Domenica Fetti
Otázka, která zazněla Zinzendorfovi:
Toto jsem učinil pro Tebe, co uděláš ty pro mne?
PROBUZENÍ V OCHRANOVĚ
► Vylití Ducha svatého 1727 během večeře Páně, kdy zakusilo celé shromáždění mocnou přítomnost Ducha svatého a všechny dřívější rozdíly byly odplaveny.
► Vznikl stoletý modlitební řetěz
► 1732 první misionáři: Za třicet let 13 stanic v 6 zemích; 49 misionářů a 3000 obrácených
► Dnes je téměř 1000 000 členů Moravských bratří po celém světě
CENA:
Noví misionáři zůstali několik měsíců na ostrově Svatého Tomáše. Během svého pobytu dva muži a jedna žena onemocněli a zemřeli. 1. září 1734 odjeli malou loďkou na Sv. Kříž. Jedno z dětí během krátké plavby zemřelo a tak první bohoslužba v jejich novém domově byla pohřební. Pitná voda byla vzácná. Voda, kterou misionáři nacházeli, byla většinou znečištěná a lidé tehdy nevěděli, jak může být nebezpečná. Jeden po druhém onemocněli a jeden po druhém umírali. Za tři měsíce z původních osmnácti zbývalo jen devět. V lednu 1735 zemřel Tobiáš
Leupold. 20. února se z Herrnhutu vydalo na cestu dalších jedenáct mužů a žen (do Herrnhutu ještě o první skupině nedorazily žádné zprávy). Když druhá skupina v květnu dorazila, našla všechny zbývající členy první skupiny upoutané na lůžko. Během šesti týdnů zemřeli čyři z nově příchozích. Touto dobou již zpráva o tom, co se stalo, dorazila do Herrnhutu a byl vyslán příkaz, aby se všichni vrátili první lodí domů. Z dvaceti devíti misionářů, kteří opustili Herrnhut, se jich jen osm dožilo návratu domů. Této tragické události v historii Jednoty bratrské se říká jménem, které jí dalo městečko Herrnhut - "velké umírání".
Mrtví na misii: Sv. Tomáš - 160 mrtvých za 50 let (1732- 82); Sv. Kříž - 22 mrtvých za 2 roky (1733-35); Surinam - 50 misionářů zemřelo během prvního roku po příjezdu; Trankebar a Nikobar - 46 mrtvých za 37 let (http://asre.sweb.cz/HIBU/jb-dm.rtf)
CO MOTIVOVALO MORAVSKÉ BRATRY?
Teologie krve a ran - stavět před oči utrpení a smrt Ježíše Krista pro jejich hříchy.
Význam ukřižování pro Řeky: Jak může být Božím Synem jakýsi "ukřižovaný" žid - čili římskou autoritou odsouzený k trestu smrti na kříži, ke smrti, která byla vyhrazena vzbouřeným otrokům, zatvrzelým zločincům a vzpurným poddaným, - tedy smrti nejen nesmírně kruté, ale současně i velmi potupné? Jak může být Spasitelem lidí muž, který nejenže nedokázal zachránit sám sebe od tak hanebné smrti na kříži, a který tedy nezemřel jako hrdina, nýbrž jako opovrženíhodný a ubohý zločinec? Na Ježíšově smrti není vskutku zjevně nic obdivuhodného a hrdinského pro Řeky: i Sokrates byl odsouzen k smrti, ale s jakou vznešeností a hlubokou jasnozřivostí přijímá číši jedu a rozmlouvajíc se svými žáky. Ježíš však umírá sám, opuštěn svými učedníky a jedním z nich dokonce zrazen: umírá strašlivě zbičovaný, posmívaný římskými vojáky jako trním korunovaný král a tupen představiteli židovského národa jako falešný mesiáš. Umírá, vystaven nahý posměchu kolemjdoucích, volajíc "mocným hlasem: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" Na této smrti nenajdeme ani náznak smrti moudrých.
Pro židy totiž bylo nepřijatelné, aby Mesiáš - Bohem vyvolený a poslaný, aby vysvobodil jeho lid z rukou nepřátel - umřel jako otrok a opovrženíhodný zločinec, navíc nejkrutější a nejpotupnější smrtí, jak si lze vůbec představit. K tomu přistupovala i skutečnost, že na každém, kdo visel na "potupném dřevě kříže" spočívalo Boží zlořečení, jak čteme v Deuteronomiu (Dt 21,22-23). Nejvýznamnější mužové izraelského národa a lidé Bohu blízcí zemřeli se ctí a sytí dnů.
SMYSL KŘÍŽE:
"Ukřižovaný mesiáš" je tak "vzkříšeným a oslaveným Pánem"
To je podstatné jádro, i když nejtěžší: křesťanská víra = kříž a vzkříšení
Nejúčinnější odpovědí na "pohoršení" kříže je to, že bylo podstoupeno "z lásky"